Křivda, omluva, dar

Vztahy mezi národy, jejichž osudy se střetávaly a střetávají na takzvaných křižovatkách dějin, jsou v podstatě nekonečným propletencem přátelství a nevraživosti, spolupráce a boje o větší či menší převahu. Druhá polovina 20. století přinesla do tohoto stavu jeden nový prvek: omluvy určené celým národům nebo skupinám obyvatelstva.

První byli Němci, kteří ještě ústy kancléře Adenauera požádali o odpuštění Francouze za utrpení, jež jim způsobili během 2. světové války. Koncem 60. let uslyšeli podobná slova od Němců Poláci (a naopak). Pak se už dala do pohybu opravdová lavina proseb o odpuštění, která po pádu železné opony zavalila i Prahu a co nevidět zasáhne i Budapešť a Bukurešť. Mechanismus byl přitom všude podobný: aby byla vyslovena omluva, musí se nejdříve na někom spáchat příkoří. Křivda však musí být natolik velká, aby si ji zapamatoval nejen postižený, ale i násilník. V případě přibližné rovnováhy utrpení se pak obě strany omlouvají současně či s malým časovým odstupem.

Tuto charakteristiku lze od minulého týdne doplnit ještě jednou věcí: násilník odškodňuje poškozeného „guinessovským“ darem. Přesně takový ráz má totiž nejdelší „dvoupodlažní“ visutý most světa, postavený Brity v Hongkongu jako symbolický konec stopadesátileté nadvlády Londýna nad touto asijskou zemí. Zda se taková gesta stanou napříště pravidlem, teprve uvidíme, nejnovější most v Hongkongu se však o své místo - alespoň v paměti našeho regionu - už bát nemusí. Zdejší ještě čerstvé…