Budoucnost je v defenzivě

Donedávna patřil k neotřesitelným pravdám vojenské vědy předpoklad, že každá zbraň má zároveň obranný a útočný charakter. Ambivalence dobra a zla, vlastní všem lidským objevům, však v oblasti vojenské techniky ztratila značnou část své nezvratnosti. V posledním desetiletí byly vyvinuty zbraně s převládajícím obranným charakterem. V prvé řadě jde o tzv. „non lethal“ (nezabíjející) systémy, které již dnes patří k výzbroji americké armády. Tyto „defenzivní zbraně“ zasahují někdy i lidi: např. nízkoenergetické lasery (dočasně oslepují vojáky i infračervené a optické systémy) a ultrazvukové generátory (dočasně ochromují útočící jednotky), většinou jsou však zaměřeny výlučně proti vojenské technice. Vysoce leptavé substance ve formě želatiny ničí optická cílová zařízení a elektronické systémy. Roztoky umělých hmot lze nastříkat na kolejnice, rampy, startovací plochy, schodiště a zbraně s tím výsledkem, že se stanou na dlouhou dobu nepoužitelné. Polymerní lepidla ztěžují pohyblivost vojenských vozidel. K dispozici jsou chemikálie, které změkčují prakticky všechny materiály (nasají-li je např. motory, zničí se), jiné jsou schopny rozložit pneumatiky vozidel. Do kontextu těchto novinek patří i nejmodernější poznatky o psychologické válce a metody elektronické manipulace s nepřítelem.

Taktika tisíce bodnutí

Zárověň s technologickým pokrokem se prosazuje také nové pojetí války. Podle převládajícího mínění klesá význam jediné, všerozhodující bitvy. Na její…