Dopisy

Slovo k trhu a nenávisti

Snad smím začít slovy starého žertíku: Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že v médiích zvolna stoupá procento příspěvků o vědě. Ta špatná je, že pokud by se měly objevovat články o vědě a vzdělanosti typu příspěvku Proti trhu a nenávisti autora Petra Holuba (Respekt č. 14/96), nechť se raději nepíše vůbec.Oč jde? Po dočtení citovaného článku jsem měl pocit, že jsem byl krmen připálenou „bouillabaisou“. Proč právě jí? No protože tam je také všechno dohromady, a je-li připálena, není k ničemu. To nejhorší na věci je, že cítím, že autor by mohl napsat článek, který by byl pravdivý (či téměř pravdivý), pokud by ctil to, čemu jsme se učili o stylistice na střední škole (úvod, stať a závěr), a bral by v potaz aristotelovskou logiku. Kdybych měl víc času, pokusil bych se pomocí vět v článku obsažených takový článek stvořit. Času však není nazbyt, a tak jen pár náznaků, proč ten neúspěch mám za tak velký.Slovo intelektuál ztratí smysl, použije-li se jej tak bezbřeze, jak to činí autor. To je pak lepší mluvit o vysokoškolsky vzdělaných lidech a pod toto označení se dobře vejdou i ti, kteří intelektu používají jen tu a tam. Dále věda i žurnalistika o vědě musí používat některých společných metod. Konkrétně: než začnu zkoumat, rozebírat, kritizovat velký útvar (oblast), rozdělím si ho (ji) v logicky členěné „subsystémy“ a ty…