Neohrožení demokraté si hrají na diskusi

Delší dobu vznikal na naší politické scéně dojem, že fenomén sládkovců je na ústupu. Letošní prázdniny ovšem ukázaly, že to byl vskutku jen dojem. Aféra s letáky, Vikova imunita a nejnověji Sládkovo vystoupení v televizní Aréně znovu dostaly na pořad dne otázku, jak má demokratická společnost na aktivity a provokace republikánů reagovat. V úvahách na toto téma často zaznívá myšlenka nedělat Sládkovi reklamu, chovat se tak, aby nemohl bodovat. Tato myšlenka ovšem vychází z nesprávného úhlu pohledu. Reklama svého druhu, specificky sládkovské politické bodování, je totiž plně v režii samotného Miroslava Sládka. V tomto ohledu je nepřekonatelným mistrem a demokracie mu nabízí dostatek prostředků, jak republikánské „ideály“ prezentovat, i možností, jak je doručovat vhodným příjemcům. Demokratům nezbývá, než se s tím smířit, zároveň by měli na Sládkovi i plně ponechat starost o to, co mu politicky prospívá, a co nikoli.

Televize nedělá nic špatného

Úvahy o tom, co republikánům zvýší, nebo nezvýší popularitu, musí jít jednoznačně stranou, budou-li Sládek a jeho stoupenci porušovat zákony. Na tom se alespoň teoreticky víceméně všichni shodnou. Daleko složitější je to v případech, kdy jde o nepsané normy a politickou kulturu. Mnozí například pochybují, zda je správné, aby Sládek dostával prostor na televizní obrazovce, a kritizují Českou televizi za to, že zařadila přímý přenos z parlamentního jednání o Vikově imunitě a minulý týden pozvala Sládka do Arény…