Richard Štencl

Od nadcházejícího sjezdu KDU-ČSL (30.9. - 1.10.) nelze očekávat žádné senzace nebo dramatické zvraty. Josef Lux nemá prakticky žádného konkurenta a otěže strany třímá pevně v rukou.

Podle lidoveckých představitelů mělo být cílem čtvrteční koaliční schůzky "nalezení způsobu, jak zajistit splnění programového prohlášení vlády".

Většina českých domácností už zřejmě obdržela materiál, ve kterém Ministerstvo práce a sociálních věcí podrobně informuje občany o nově přijatém zákonu o sociální podpoře. Tedy o tom, za jakých podmínek mají nárok na sociální dávky a jak postupovat při jeho uplatnění.

Delší dobu vznikal na naší politické scéně dojem, že fenomén sládkovců je na ústupu. Letošní prázdniny ovšem ukázaly, že to byl vskutku jen dojem.

Neplánovaná červencová schůze Parlamentu poskytla vydatnou potravu našim médiím. Zpravodajství o letákovém případu a úvahy, zda je správné zbavit republikánského poslance imunity, byly nakonec korunovány televizním přenosem z mnohahodinového jednání Sněmovny.

Před čtyřmi lety hýbalo naší politickou scénou slovo, na které se už zapomnělo - totiž debolševizace. Na jedné straně stál požadavek očisty společnosti a jejích institucí, inspirovaný denacifikací Německa po roce 1945, na straně druhé obavy z "honu na čarodějnice" a pravicového radikalismu.

"Husita Masaryk podal ruku husitovi Jiráskovi, a dlouho, dlouho ji s pohnutím tiskl. Klenbou nádraží zaburácela velebná hymna husitská Kdož jste boží bojovníci. Zpívali ji učitelé pražští a učitelé moravští."

Přestože se předminulý víkend na ústředním sněmu ODA nestalo nic převratného, dospělo vedení strany k překvapivému poznání: stranické rozpory a problémy se nemají řešit přes sdělovací prostředky, ale na půdě k tomu určené, tj. prostřednictvím legitimních orgánů Aliance.

Minulou středu se vláda ještě před svým oficiálním zasedáním rozhodla nezabývat případem českého pašeráka drog zadrženého v Thajsku. Rozhodla správně.

Dlouho očekávaný text, formulující nově základní ideová východiska a záměry Občanské demokratické strany, spatřil zhruba před měsícem světlo světa. Na rozdíl od programových materiálů ODA a ČSSD není primárně určen voličské veřejnosti, ale má posloužit spíše potřebám strany samotné.

Šlágrem letošní politické sezony je česká sociální demokracie. S dvaadvaceti procenty volebních preferencí se minulý měsíc dostala na dohled dosud bezkonkurenční ODS a významně se tak posunula ke svému cíli: zvítězit ve volbách v roce 1996.

K čemu jsou nám vlastně politické strany? Odpověď na tuto otázku nebyla dlouho jasná teoreticky ani prakticky. Až do druhé světové války si mnoho lidí po celé Evropě myslelo, že je to nutné zlo, a nemálo bylo i těch, kteří byli přesvědčeni, že je to zlo, ovšem nikoli nutné.

Současný papežův pobyt u nás ho na několik dní proměnil v tuzemskou mediální hvězdu první velikosti. Okázalou významnost této události potvrzují nejen média: papeže přijímají nejvyšší politické celebrity, nadšeně ho vítají statisícové davy, a dokonce vzbuzuje polemické vášně - mnozí se rozhořčují nad tím, koho že to přispěchal svatořečit.

Otázka, jak financovat církve, se na první pohled zdá být otázkou technickou, případně politickou. Představitelé církví vyjádřili nedávno nesouhlas s vládní myšlenkou tzv. církevních bonů a požadovali daňové asignace.

Nadcházející sjezd sociální demokracie (21.-23. dubna) pravděpodobně nepřinese nic překvapujícího a v čele strany potvrdí Miloše Zemana. Jedna věc ovšem za pozornost stojí.