Richard Štencl

Od nadcházejícího sjezdu KDU-ČSL (30.9. - 1.10.) nelze očekávat žádné senzace nebo dramatické zvraty. Josef Lux nemá prakticky žádného konkurenta a otěže strany třímá pevně v rukou.

Podle lidoveckých představitelů mělo být cílem čtvrteční koaliční schůzky "nalezení způsobu, jak zajistit splnění programového prohlášení vlády".

Většina českých domácností už zřejmě obdržela materiál, ve kterém Ministerstvo práce a sociálních věcí podrobně informuje občany o nově přijatém zákonu o sociální podpoře. Tedy o tom, za jakých podmínek mají nárok na sociální dávky a jak postupovat při jeho uplatnění.

Delší dobu vznikal na naší politické scéně dojem, že fenomén sládkovců je na ústupu. Letošní prázdniny ovšem ukázaly, že to byl vskutku jen dojem.

Neplánovaná červencová schůze Parlamentu poskytla vydatnou potravu našim médiím. Zpravodajství o letákovém případu a úvahy, zda je správné zbavit republikánského poslance imunity, byly nakonec korunovány televizním přenosem z mnohahodinového jednání Sněmovny.

Před čtyřmi lety hýbalo naší politickou scénou slovo, na které se už zapomnělo - totiž debolševizace. Na jedné straně stál požadavek očisty společnosti a jejích institucí, inspirovaný denacifikací Německa po roce 1945, na straně druhé obavy z "honu na čarodějnice" a pravicového radikalismu.

"Husita Masaryk podal ruku husitovi Jiráskovi, a dlouho, dlouho ji s pohnutím tiskl. Klenbou nádraží zaburácela velebná hymna husitská Kdož jste boží bojovníci. Zpívali ji učitelé pražští a učitelé moravští."

Přestože se předminulý víkend na ústředním sněmu ODA nestalo nic převratného, dospělo vedení strany k překvapivému poznání: stranické rozpory a problémy se nemají řešit přes sdělovací prostředky, ale na půdě k tomu určené, tj. prostřednictvím legitimních orgánů Aliance.

Minulou středu se vláda ještě před svým oficiálním zasedáním rozhodla nezabývat případem českého pašeráka drog zadrženého v Thajsku. Rozhodla správně.

Dlouho očekávaný text, formulující nově základní ideová východiska a záměry Občanské demokratické strany, spatřil zhruba před měsícem světlo světa. Na rozdíl od programových materiálů ODA a ČSSD není primárně určen voličské veřejnosti, ale má posloužit spíše potřebám strany samotné.

Šlágrem letošní politické sezony je česká sociální demokracie. S dvaadvaceti procenty volebních preferencí se minulý měsíc dostala na dohled dosud bezkonkurenční ODS a významně se tak posunula ke svému cíli: zvítězit ve volbách v roce 1996.

K čemu jsou nám vlastně politické strany? Odpověď na tuto otázku nebyla dlouho jasná teoreticky ani prakticky. Až do druhé světové války si mnoho lidí po celé Evropě myslelo, že je to nutné zlo, a nemálo bylo i těch, kteří byli přesvědčeni, že je to zlo, ovšem nikoli nutné.

Současný papežův pobyt u nás ho na několik dní proměnil v tuzemskou mediální hvězdu první velikosti. Okázalou významnost této události potvrzují nejen média: papeže přijímají nejvyšší politické celebrity, nadšeně ho vítají statisícové davy, a dokonce vzbuzuje polemické vášně - mnozí se rozhořčují nad tím, koho že to přispěchal svatořečit.

Otázka, jak financovat církve, se na první pohled zdá být otázkou technickou, případně politickou. Představitelé církví vyjádřili nedávno nesouhlas s vládní myšlenkou tzv. církevních bonů a požadovali daňové asignace.

Nadcházející sjezd sociální demokracie (21.-23. dubna) pravděpodobně nepřinese nic překvapujícího a v čele strany potvrdí Miloše Zemana. Jedna věc ovšem za pozornost stojí.

Veřejnost i média se pochopitelně zaměřují na skandály koalice (Čermákův mercedes, sponzorská večeře, stranické finance, BIS). Naproti tomu sociální demokracie se dostává do zorného pole ponejvíce tím, že jí rostou volební preference.

Během posledních dvou týdnů se Václavu Havlovi podařilo dvakrát vyvolat výraznou odezvu u politiků i v tisku. Zatímco v prvním případě mu na to stačily dvě věty, ve druhém šlo o více než hodinový projev.

Nikdy se v Čechách nedodržovalo méně slovo, nikdy se tolik nepodvádělo, nekradlo a nelhalo, jako se to děje pod heslem podnikání teď, řekl nedávno známý spisovatel Arnošt Lustig a dodal: Čechy přece vždycky byly spíš slušná země, kde bylo dobré žít, kde se drželo slovo a slušnost se oplácela slušností.

Rozruch okolo česko-německých vztahů, vyvolaný projevem prezidenta Havla, ukázal na podstatně odlišnou míru konsenzu na německé a české straně.

Sto let od narození Ferdinanda Peroutky nezůstalo bez povšimnutí. Kromě pietního aktu na Vyšehradě vyšla kniha jeho deníků, dopisů a vzpomínek, televize odvysílala dokumentární film a noviny otiskly rozsáhlé medailony.

Když minulý pátek vystoupil Tomáš Ježek z Občanské demokratické aliance, srdce mnohých zaplesalo. Konečně se našel jeden spravedlivý, který odmítl hrát paranoickou hru "party kamarádů z Rytířské" na oběti spiknutí BIS či novinářů "placených jedním chlebodárcem".

Zhruba čtyřicet dnů potřebovala ruská armáda k tomu, aby dosáhla v Čečensku nějakého hmatatelného úspěchu. Přestože boje v Grozném dosud trvají, 19. ledna opustily čečenské jednotky prezidentský palác - symbol svého odporu.

Rok co rok usedá celý národ 1. ledna před televizní obrazovku, aby si vyslechl prezidentův projev. Stalo se to velmi pevnou tradicí, respektive všeobecně sdíleným novoročním rituálem.

Čas od času se můžeme setkat s názory různých politiků a teoretiků, že ústava se u nás netěší potřebné vážnosti, že politická moc vůči ní projevuje okázalé pohrdání a podobně