To není trik

To není trik

Bratislava dva roky po revoluci

Na náměstí Slovenského národního povstání, odkud před třemi týdny nacionalistický dav vyhnal vajíčky prezidenta, stojí zelený stan. Občas z něho vyleze pohublý muž, aby na socialisticko-realistický pomník partyzána vylepil novou výzvu za sjednocení Slovenska. „Držím čtyřicetidenní mystickou hladovku za národní sjednocení a porozumění,“ šeptá a těkavě se rozhlíží kolem sebe. Opodál několik starších lidí vášnivě diskutuje o vykořisťování Slovenska „čehůny“. Babička v krojovaném šátku právě přinesla osádce hladujícího stanu květiny.Většina lidí však má jiné starosti, na přítomnost „živých svědků národa“, jak si hladovkáři říkají, si už zvykli. Před polostrženým separatistickým letákem stojí starší muž. Po chvíli čtení mávne rukou a k bronzové soše partyzána prohlásí: „Nech už idú tí sráči do riti, ja idem robiť.“

Ariel pro Slovensko

Dva roky po revoluci vypadá Bratislava unaveně. Po rozkopaných a špinavých ulicích spěchají podmračení lidé zachumlaní do zimníků. Zdá se, jako by všechno prostoupila únava: ulice, parky, obchody i národ. Barevnou výjimkou jsou velkoplošné reklamy západních firem. Bratislava je jich plná. V Praze na ně lidé občas píšou: „Nejsme v Reichu!“ nebo „Ein Volk, Ein Wagen“. Tady ne. Národně smýšlejícím Slovákům zřejmě němčina ani angličtina nevadí. Zato české texty jsou glosovány velmi často. Nad slovem „Československo“ v reklamě Ariel visí otazník, „Česko“ je škrtnuto. Na…