Pojem Západ není navždycky daný, pořád nabírá nové významy. A teď nás čeká další kolo souboje

Dlouho to byl pojem s jasným obsahem. Západ představoval vyspělý a bohatý svět vyznávající hodnoty svobody, demokracie, vlády práva. Zvlášť pro obyvatele malé středoevropské země to byl protiklad Východu, jenž znamenal nesvobodu a bezpráví v područí Ruska. V poslední době se ale zdá, jako by se se Západem něco stalo. 

Přední členové exkluzivního klubu působí, jako by zmíněné hodnoty opouštěli. Američané si podruhé zvolili do Bílého domu Donalda Trumpa, který odmítl uznat výsledky předchozích voleb v roce 2020, pohrdá nezávislými institucemi a sbližuje se s Moskvou. I v evropských zemích se šíří dezinformace a v některých z nich posilují uskupení, která se hlásí k autoritářství.

V takové chvíli je namístě otázka, co dnes tedy vlastně Západ je – a zda ještě vůbec existuje. Někteří komentátoři hlásí jeho zánik, britská archeoložka a historička Naoíse Mac Sweeney ale nabízí jiný pohled. Ani hodnotový rozkol mezi Evropou a Amerikou či vnitřní pnutí a vzestup autoritářů podle ní automaticky neznamenají konec. „Jsme v momentě, kdy se význam Západu znovu vynalézá a probíhá boj o to, kdo ho bude definovat,“ říká Respektu. 

A v historii se to rozhodně neděje poprvé, jak ukazuje ve své knize The West: New History of an Old Idea (Západ: Nové dějiny, staré myšlenky), v níž analyzuje období od starověku až po současnost. Západ je podle ní především společenský konstrukt sloužící v různých historických obdobích různým politickým účelům, které mohly být někdy ušlechtilé a jindy odsouzeníhodné.