Mám před sebou ještě hodně práce

Zdena Mašínová je kultivovaná a velmi vlídná dáma obdařená humorem, současně ale zásadová a nekompromisní ve svých názorech, ostatně jako celá rodina Mašínů. To bylo trnem v oku jak nacistickému, tak komunistickému režimu; oběma byli Mašínové perzekvováni, vězněni a vražděni, ale také třeba za normalizace udáváni „obyčejnými“ sousedy. „Nikomu nic nevyčítám, to si každý musí srovnat sám se svým svědomím,“ říká Zdena Mašínová.

Na politické scéně je poslední dobou rušno. A nejen na politické scéně, rušno začíná být také na náměstích. Co tomu říkáte?

My jsme si s manželem už před třiceti lety, kdy jsme chodili s nadšením na revoluční Václavák, říkali, že bude zajímavé sledovat, jak se to tady bude vyvíjet. Můj muž mezitím zemřel, ale potvrzuje se naše tehdejší přesvědčení, že tím, že se to celé udělalo takzvaně sametově a komunisté nejen že nebyli potrestáni za své zločiny, ale jejich stranu nechala polistopadová garnitura sedět v parlamentu, to vyústilo v dnešní skutečnost, že máme ministerského předsedu s minulostí estébáka.

Takže žádná tlustá bílá čára, odpuštění…

Ne. Zločin je zločin a ten má být vždycky potrestán. Nemyslím nějaké popravy a podobně, ale tady nikdo nebyl potrestán ani symbolicky. Jak se potom může společnost a další generace kultivovat, jít dál, když se tyhle věci přecházejí? Já se třeba nemůžu modlit „odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme…“, v kostele tyto věty…