Havel, a pak symbolicky i Dubček

Stržení berlínské zdi bylo symbolickým okamžikem sdělujícím světu, že se sovětským blokem je konec. Ostatní kostky domina už také padaly. Zánik zbývajících komunistických režimů v Československu, Bulharsku a Rumunsku nastal rychle – ačkoli na rozdíl od Polska a Maďarska komunisté v těchto zemích nebyli připraveni se své moci vzdát.

Intelektuálům v Československu, s Václavem Havlem v čele a s podporou velkého množství studentů, trvalo měsíce, než jejich opozice vůči režimu nabrala větší sílu. Na demonstraci 28. října 1989, připomínající výročí založení Československa v roce 1918, se shromáždilo okolo 10 000 lidí. Do listopadu podepsalo zhruba 37 000 signatářů petici Několik vět iniciovanou Havlem (který byl v květnu propuštěn z vězení) a jeho spolubojovníky a volající po zavedení demokratických práv. Tlak na změnu prudce vzrostl. Dramatické události, které se odehrály na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, ukázaly, že změna je možná a je už na dosah. Pád berlínské zdi byl jejím nejvýraznějším projevem. Ale režim v Československu ještě nebyl ochoten kapitulovat. Dne 17. listopadu zakročila obušky vyzbrojená pořádková policie brutálně proti demonstrujícím studentům. Policejní násilí však demonstranty nejen neodradilo, ale naopak podnítilo další a mnohem větší demonstrace. Během několika dnů se počet demonstrantů požadujících konec komunistické diktatury rozrostl na 200 000. Dne 27. listopadu se na Václavském náměstí shromáždilo na tři čtvrtě milionu…