Technologické firmy těží naši pozornost jako ropu. Musíme se vzepřít

Lidská pozornost je ústřední komoditou současného digitálního světa – a kdo ji dokáže přitáhnout, může vyhrát volby, uspět v podnikání či prosadit svůj pohled na věc. Množství pozornosti, kterým disponujeme, je omezené a firmy jako Google, Amazon či Meta se o ni přetahují za použití stále sofistikovanějších nástrojů. Pomocí svých algoritmů nám dávkují obsah šitý přesně na míru našim zájmům, jehož sledování nám brání přestat bezmyšlenkovitě scrollovat, odložit mobil a věnovat se něčemu smysluplnému. „Pozornost je základem toho, co nás dělá lidmi. A tahle naše vlastnost se stala předmětem násilného průmyslu, jehož cílem je pouze zisk,“ tvrdí americký historik vědy z Princetonské univerzity D. Graham Burnett. Spolu s dalšími akademiky, umělci a aktivisty vytvořil spolek Přátel pozornosti usilující o osvobození lidské pozornosti. Letos v lednu jeho členové společně vydali knihu Attensity!, podle které se ocitáme na začátku změny srovnatelné s průmyslovou revolucí.

Vaše nová kniha Attensity! popisuje všeobecně známou neurózu dnešního světa – jsme neustále přilepení ke svým digitálním zařízením a sociálním sítím, naše schopnost udržet pozornost tím trpí. Technologické firmy nás ovládají pomocí sofistikovaných algoritmů, jimiž nám vybírají a dávkují obsah. Tuto praxi v knize popisujete jako lidské frakování, což je technický termín původně používaný pro těžbu ropy. Novodobé těžaře pak nazýváte frakery. Proč jste zvolili takové výrazy?

Frakování při těžbě ropy a zemního plynu je velmi násilná technika, při níž se velké množství tekuté směsi pod vysokým tlakem napumpuje do struktur skrytých pod zemí s cílem rozbít přírodní formace a vytlačit uhlovodíkovou surovinu na povrch. Lidské frakování je podobné: velmi násilná technika, při níž se velké množství tekuté směsi ve formě nepříliš kvalitního obsahu pod vysokým tlakem algoritmického „feedu“ napumpuje do lidských myslí s cílem rozbít přirozené struktury našeho vědomí a vytlačit dobře zpeněžitelnou pozornost na povrch. V obou případech je výsledkem znečištění, toxicita, tektonická nestabilita. Přitom pozornost, fakt, že nám na něčem záleží, že něco přijímáme od ostatních i sami něco nabízíme, je základem toho, co nás dělá lidmi. A tahle naše vlastnost se stala předmětem násilného průmyslu, jehož cílem je pouze zisk. Ta paralela je jasná.