Nelegální obchod se zvířaty se neodehrává jen v Africe. Týká se i nás

Ve volném čase pořádáte expedice do Antarktidy nebo na Balkán a opakovaně se vracíte do Afriky. Kromě toho se profesně věnujete vyšetřování nelegálního obchodu se zvířaty. Prolínají se tyto dvě vaše stránky – cestovatel a inspektor?

K profesi inspektora mě přivedlo právě cestování. Jedna z mých prvních cest vedla do Afriky, kde jsem v rámci studií zkoumal primáty v konžském pralese Messok-Dja – hlavně šimpanze a gorily. Oblast, kde jsme pracovali, byla silně zasažená pytláctvím. Součástí projektu proto bylo i financování a koordinace protipytláckých hlídek na severu země. Naším úkolem bylo mimo jiné na základě dat z fotopastí sledovat, kde se pohybují konkrétní druhy zvířat, třeba sloni, a podle toho vytipovat trasy, po kterých by se hlídky měly pohybovat. A právě tohle mi dávalo obrovský smysl, šlo o konkrétní, hmatatelnou ochranu přírody. Když jsem se pak vrátil domů, začal jsem přemýšlet, jak v podobné práci pokračovat. Česká inspekce životního prostředí, konkrétně oddělení CITES, které se zabývá ochranou ohrožených druhů zvířat a rostlin, byla přirozeným pokračováním, akorát v evropských podmínkách.

Účastnil jste se protipytláckých hlídek osobně?

Ano, dvakrát. První zásah se týkal skupiny, která lovila chráněné štětkouny – africká divoká prasata – a menší druhy opic, jako jsou mangabejové a guerézy. Pluli jsme po řece, když jsme zahlédli kouř. Pytláci nám sice utekli do lesa, ale našli jsme jejich tábor a hromady naporcovaného masa. Maso jsme zabavili a tábor zlikvidovali, zajistili jsme patrony, mačety i další vybavení – zkrátka jsme se postarali, aby v lovu nemohli pokračovat. Při druhém zásahu se nám podařilo dopadnout dva pytláky – otce a syna. Lovili papoušky žako, jejichž pera a hlavy se používají při šamanských rituálech. Měli ulovené i kančily, přísně chráněné vodní antilopy. Hlídka maso nafotila jako důkazní materiál a zlikvidovala. Oba pytláci byli předáni policii v nejbližší vesnici.