Ranní postřeh Petry Hůlové: Roviny lokálního aktivismu

Zkusme zabrat mimo pěnu dní vířenou iritujícími výroky. Někdy se zdá, že se můžeme umobilizovat a nic z toho. Mimochodem víte, jaký je rozdíl mezi mobilizací a organizací? Píše o tom Charles Duhigg ve svém článku v únorovém The New Yorker, cituji: „Mobilizování znamená přimět lidi něco udělat a organizování znamená přimět lidi, aby se stali lidmi, kteří dělají, co je třeba.“ V článku o současné americké politické scéně tvrdí, že zatímco demokraté jsou lepší v mobilizování, viz různé celostátní demonstrace a pochody, republikáni jsou efektivnější v lokálním organizování, které obecně zásadněji než demonstrace či pochody, reagující na celonárodní témata, mění naše chování a vnímání reality. 

Na rozdíl od centrálně řízeného aktivismu, který rychle vzplane a vyčerpá se, práce v komunitě zasévá něco déletrvajícího, alespoň podle Duhigga. Tvrdí, že právě díky práci lokálních a do velké míry autonomních MAGA lídrů a spřízněných komunit vyhrál Trump v USA bohužel volby. Ona lokálnost aktivismu, zdá se mi, již nad rámec Duhiggova článku, může mít jistě mnoho rovin: třeba regionální, oborovou či úzce pracovní. Ona regionální by v případě mě jako občanky Prahy 4 znamenala dejme tomu spoluorganizování petice směřující k vyvolání referenda o ukončení předraženého pronájmu sídla městské části, za které MČ Prahy 4 platí díky účelovým smlouvám uzavřeným za vedení ODS nehorázné miliony měsíčně, místo aby sídlila ve vlastních prostorách či platila přiměřený nájem.

Oborová rovina by mohla mít podobu společné snahy o znovuotevření tématu statusu umělce, např. proto, že na něj nedosáhnou jak ti, kterým se nadprůměrně daří, tak ti, kdo si uměním vydělají méně než polovinu svých příjmů, zřejmě pod heslem skutečný umělec je ten (příjmově) průměrný.

Pracovní rovina nechť se týká třeba externího psaní pro různá tištěná média či jejich webové obdoby. Vzhledem k výši honorářů je na tuto činnost nahlíženo spíše jako na formu sebeprezentace a možnost být slyšet než jako na práci. A nejspíš by se našlo i dost autorek či autorů ochotných přispívat texty i zcela zdarma. Možná by nebylo od věci logicky to dotáhnout a začít po autorech za možnost publikovat požadovat něco jako článkovné. Tím spíš, pokud je výše honorářů v médiích dána ekonomickými okolnostmi, které nemáme pod kontrolou, a čtenáři článkovné nijak nepoznají.