Zatímco já pracuji na seberozvoji, moje přítelkyně zpohodlněla
Je možné, že jsem si ji idealizoval a teď ji vidím realisticky?
Je mi 32 let, přítelkyně je o tři roky mladší. Celkem jsme spolu už tři roky, z toho ten poslední spolu bydlíme. Trochu se stydím za to, co napíšu, protože to zní jako klasické klišé chlapa, kterého přestala bavit vlastní partnerka, ale nevím, jak jinak to pojmenovat. Jednoduše mám pocit, že jsem se za ty tři roky někam posunul a ona jako by zůstala stát na místě.
Na začátku to bylo super. Dokázali jsme si povídat celé hodiny, pořád jsme něco podnikali, zkoušeli nové věci. Nyní mám pocit, že se naše rozhovory točí jen kolem práce, nákupů a toho, co bude k večeři.
Já jsem za poslední roky začal více sportovat, číst, zajímat se o nové věci a celkově se snažím na sobě pracovat. Neříkám, že jsem nějaký osvícený člověk, ale chci se někam posouvat. Zato přítelkyně dost zpohodlněla a od té doby, co spolu bydlíme, je to ještě výraznější. Když přijdu večer domů a vidím, že je celý den v teplácích bez jakékoli snahy starat se o sebe, někdy si řeknu, jestli je tohle opravdu ten společný život, který jsem si představoval. Jasně, ani já nevypadám doma jako model, ale mám pocit, že jí je už všechno jedno.


Zkoušel jsem ji motivovat – navrhl jsem společné sportování, dokonce jsem jí řekl, že by nám prospělo, kdybychom na sobě oba trochu pracovali. Vždy to chvíli funguje a potom se vše vrátí do starých kolejí. Ona mi zase říká, že jsem věčně nespokojený a dávám jí pocítit, že není dost dobrá. A tady se dostávám k podstatě problému.¨
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu



















