Jana Matesová: Přístup k informacím a prosperita
K tomu, aby fungovala modelová „dokonalá konkurence“ nebo to, co se jí realisticky blíží, musí být splněno několik podmínek
Čtyřicet let slýchali naši předkové i my ze státních médií kontrolovaných vládnoucí mocí, jak naše země prosperuje a předhání celý „zahnívající a odumírající“ kapitalistický svět. Když železná opona padla, většina obyvatel na vlastní oči zjistila, že země na západ, jih a sever za oponou – i ty, které ještě v roce 1950 byly ekonomicky, průkazně a podle nejlepších tehdejších informací – daleko za námi, mají dvoj- až trojnásobnou produkci na hlavu než Československo.
Nebylo to překvapivé. Lidé, kteří poslouchali režimem zakázanou Svobodnou Evropu, měli jiné spektrum informací o dění za naší hranicí. Ale o dění doma neměl kromě režimu objektivní informace nikdo. Když 1. května 1951 začala v 11 hodin Svobodná Evropa vysílat česky, řekl Ferdinand Peroutka mimo jiné: „Jen vláda smí mluvit a nikdo nesmí odpovídat, každý smí být obžalován, ale nikdo se nesmí hájit.“
Mají ekonomové co říci k přístupu k nezávislým, ověřeným a širokým informacím? Souvisejí nějak s prosperitou společnosti jako celku, nikoli pouze vyvolených jednotlivců? Ve skutečnosti – ačkoli to většina lidí u nás, kde se finanční gramotnost společnosti teprve buduje, nečeká – je ale rovný a široký přístup aktérů (výrobců a poskytovatelů služeb současným i potenciálním, zákazníkům současným i potenciálním) k důvěryhodným, tedy ověřeným faktům jedním z několika základních pilířů mikroekonomie a odvozeně pak všech dalších oblastí ekonomie. To platí pro to, co nakupujeme, vyrábíme, prodáváme, ale i pro služby, které nám, voličům, poskytují politici. Ranní postřeh není místo pro teoretický rozbor, pokusím se o co nejstručnější popularizační osvětlení.


Moderní ekonomie posledních tří set let přesvědčivě dokazuje, že mechanismus, který celé společnosti nejúčinněji zvyšuje prosperitu, bohatství a životní úroveň, je tržní mechanismus, a sice ve formě „dokonalé konkurence“ nebo její co nejrealističtější podoby. Poskytuje společnosti nejvíce z každého vloženého zlaťáku, koruny, eura, dolaru, ale také relativně nejméně podporuje nerovnost, mj. proto, že nikoho nevyčleňuje, nekastuje, nebrání potenciálním konkurentům s dobrými nápady, inovacemi a novými výrobními postupy, aby se pustili do konkurence s těmi, kdo už v odvětví působí, a nevyčleňuje z přístupu k informacím. V reálném životě se obvykle nelíbí těm, kdo už mají ekonomickou nebo mocenskou výhodu a náskok. Ti z různých motivů (většinou zištných, ale někdy i objektivních) obvykle vynaloží všechnu snahu, aby je konkurence neohrozila. Touží po monopolu, nebo aspoň oligopolu několika velkých firem, které si celý trh rozdělí a na podmínkách se domluví mezi sebou tak, aby to pro členy této skupiny bylo výhodné. Pro ně, ne pro zákazníky, ne pro trh. Proto odvětví, kde existuje monopol nebo oligopol, musí státy regulovat. Jinak bude takové odvětví fungovat pro pár vyvolených, ale na úkor celé společnosti, její prosperity i spravedlivého přístupu k životním příležitostem.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu










