Se zaklínačem ještě nekončím, říká Respektu král středoevropské fantasy Andrzej Sapkowski

Jistý zaměstnanec polské státní firmy obchodující s kožešinami na jaře roku 1985 usedl k psacímu stroji, aby napsal povídku. Nebyl spisovatelem a už mu táhlo na čtyřicítku, ale jeho dospívající syn ve svém oblíbeném časopise Fantastyka zaměřeném na sci-fi zahlédl inzerát na literární soutěž a naléhal na otce, aby se jí zúčastnil. Onen muž byl vášnivým čtenářem a více než populární sci-fi ho bavila fantasy – žánr, který v tehdejším komunistickém Polsku znal jen málokdo. Zástupce exportního podniku ovšem často jezdil na Západ a ovládal jazyky, takže měl o literárních trendech přehled. A přitahovaly ho právě „pohádky pro dospělé“, v nichž se to hemží rytíři, čaroději a příšerami.

Oním mužem byl Andrzej Sapkowski a takto vznikla povídka nazvaná Zaklínač. V soutěži skončila třetí, ale navždy mu změnila život. Čtenáři časopisu Fantastyka byli nadšení, nic podobného nečetli a chtěli pokračování. Zaujala je hlavně ústřední postava: profesionální lovec nestvůr jménem Geralt patřící ke geneticky vyšlechtěné rase elitních bojovníků. Tito zaklínači jsou obdařeni magickými schopnostmi a nadlidskou silou, za své výsady však platí vysokou daň – lidé se jich straní a považují je za zrůdy.

Stejně jako hrdina-vyděděnec nadchl čtenáře i svět, do kterého Sapkowski děj zasadil: trochu připomínal Středozem s elfy a čaroději od klasika fantasy žánru J. R. R. Tolkiena. Ještě více však evokoval střední Evropu středověku plnou znesvářených knížectví, zaplivaných krčem a vesničanů, kteří se často více bojí krutých pánů než vlkodlaků číhajících v lese. V polovině osmdesátých let tak nabídl něco, co čtenář ze zemí komunistického bloku neznal, ale v čem se hned cítil jako doma.

Od okamžiku, kdy Sapkowski vdechl Geraltovi život, letos uplyne čtyřicet let. Za tu dobu o něm napsal pětidílnou románovou ságu a několik povídkových knih, které byly přeloženy do více než třiceti jazyků a udělaly z něho mezinárodní hvězdu. Po úspěchu zaklínačských knih autor zkoušel tematicky ukročit jinam, ale čtenáři vždy chtěli hlavně další příběhy oblíbeného hrdiny.