Vypadá to, že točíme pro děti, ale mým ideálním publikem jsou "divní" dospělí

Odehrává se tu často to nejzajímavější z české kinematografie. A současně je velmi snadné to minout. Tohle není začátek tajnosnubné hádanky, ale popis jednoho sektoru tuzemského filmu, jenž zůstává spíše světem sám pro sebe – známým pouze těm, kdo se po jeho pohybech aktivně pídí. Krátký animovaný film v Česku nebývale kvete, v zahraničí jde od úspěchu k úspěchu, ale k domácímu publiku se v drtivé většině nedostane kvůli nastavení distribuce, která v kinech pojme celovečerní snímky, ale s těmi krátkými si neví rady.

Zatímco vyslání českého zástupce na Oscara v kategorii nejlepší mezinárodní film se letos změnilo ve vyhrocené drama o několika dějstvích, tak zpráva, že má Česko znovu šanci na studentského Oscara v kategorii animovaný film, v níž před šesti lety uspěla Dcera Darii Kashcheevy, snadno zanikla. Mezi finálovou sedmičku se dostal hravý Vlček loňského absolventa katedry animace FAMU Philippa Kastnera (Česko má i kandidáta v hrané kategorii díky thrilleru Smrt žije Lukáše Vaculy z Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku).   

Kastner patří k současné silné animátorské generaci, spolu například se zmíněnou Dariou Kashcheevou, Dianou Cam Van Nguyen, Kateřinou Karhánkovou nebo Janem Saskou. Charakteristickým rysem jeho filmů jsou silné metafory, silné emoce a zvířecí hrdinové nebo antropomorfizovaná zvířata. Jeho předchozí snímek Deniska umřela, reflektující smrt jeho milované jezevčice, získal dvě nominace na Českého lva a uznání na festivalu v Berlíně, které pro něj znamenalo především to, že už není „no name“, a zprávu pro okolí, že umí dokončit projekty, a „nebude tedy asi neschopný“.