Kulturně rozmanitá budoucnost se v knihách českých autorů mění v noční můru

Kulturní války mezi konzervativci a progresivisty se ve Spojených státech přelily do reálné politiky do té míry, že americký prezident trestá univerzity za jejich „woke“ učební osnovy. Boj proti progresivismu už není záležitostí společenských postojů, ale jedním z výhonků tvrdé geopolitiky. Proto i woke nebo anti-woke témata v kultuře přesahují rámce běžně určené pro vnímání uměleckého díla. V české literatuře toho překračování hranic vyústilo ve svébytný subžánr.

Proces emancipace, humanismu a respektu k rozmanitosti i ke slabším, který je v podstatě založen na myšlenkách osvícenství, se setkal s pochopitelnou protireakcí, jako každá myšlenka, která usiluje o univerzalitu, a tím se blíží ideologii. Pokrok odhazující zátěž tradice nesli těžce ti, kteří se chtěli držet starých pořádků, ať již z nedůvěry k novému nebo z vnitřního přesvědčení a úcty k minulosti. Přehnané revoluční nadšení z budování nového, spravedlivějšího světa mohlo zejména v postsovětském bloku připomenout trosky pokusů o kolektivismus. To vše byla živná půda pro kulturní války, kde pojem kultura znamená v širším smyslu určitou civilizační orientaci.

Západní konzervativci se již dlouho netají obavou, že se jejich svět posunuje k woke dystopii. Vlivný ultrakonzervativní komentátor Dave Rubin například vydal v roce 2022 knihu Don’t Burn This Country (Nespal tuto zemi) s průvodním textem: „Průvodce pro každého, kdo chce zachránit americký sen, zatímco woke dav pracuje na tom, abychom se stali spálenou zemí. Jen se rozhlédněte: Myšlenková policie se chystá vyloučit každého, kdo se rozhodne žít po svém. Dystopická budoucnost, před kterou nás varovali, je zde.“

Jak by taková woke budoucnost vypadala, ukázal již v roce 1993 hollywoodský sci-fi snímek Demolition Man. V Americe roku 2032 nesmíte jíst jídlo s vysokým obsahem cholesterolu ani kouřit, zakázány jsou kontaktní sporty i konzumace masa, za každé sprosté slovo vás pokutují, na všechny dohlížejí kamery, lidé jsou očipováni, sex je bezkontaktní, stejně jako podání ruky… Nyní je tento film připomínaný pro svou údajnou předvídavost. V postcovidové době lidem připomínal „nesvobodu“ během epidemie, ale ještě častěji je film uváděn jako odstrašující příklad toho, kam nás zavede progresivistický přístup k občanským svobodám.