Věděl jsem, že brzy začne válka, a moje matka byla pořád na Donbase

"Já tam mámu zkrátka nenechám,“ rozhodl Daniel, osmadvacetiletý doktorand studující v Praze. Několik předchozích týdnů se snažil přesvědčit matku, aby opustila rodný Siversk, který po většinu života považoval za svůj domov i on. Daniel totiž věděl téměř jistě, že obyvatele města v hustě osídlené oblasti Donbasu na východě Ukrajiny může každým dnem přepadnout ruská armáda. Blížila se válka.

Zvěsti o invazi se na Donbase šířily už od anexe Krymu v roce 2014, a málokdo jim proto přikládal velkou váhu. Jenže tentokrát bylo něco jinak. Prognostici z celosvětově známé předpovědní platformy Metaculus – kterou Daniel sledoval od jejích počátků – přikládali ruské invazi na Ukrajinu trvale vyšší pravděpodobnost než ostatní predikční trhy a v prosinci předminulého roku přisoudili tomuto scénáři 35procentní pravděpodobnost. Daniel usoudil, že pro tak závažnou otázku, jako je válka, jde o vysoké číslo.

Od té doby pečlivě sledoval informace o masovém přesunu vojsk a přepravě dělostřelectva, pěchotních transportérů a materiálu z Ruska k ukrajinským hranicím. V Černém moři byly zaznamenány ruské flotily, některé až z Arktidy a Dálného východu. „K plnohodnotné invazi už chybělo jen rozmístění vojsk v Bělorusku, severně od Kyjeva. A to udělalo Rusko v polovině ledna. Důkazy byly jasné,“ popisuje.

Odhady předpovědní platformy Metaculus, že k ruské invazi dojde, vzrostly v polovině ledna 2022 na 52 procent a v únoru dosáhly 89 procent. Ještě tehdy ale mnoho komentátorů, novinářů a odborníků tvrdilo, že válka nepřipadá v úvahu. „Dostalo mě to do opravdu těžké situace,“ říká Daniel. „Věděl jsem, že jsem možná jediný v naší rodině, kdo ví, co se děje, a má pro to důkazy.“

S rostoucími čísly rostla i naléhavá potřeba situaci řešit. Daniel se snažil matku zpočátku přesvědčit jemně a dával si pozor, aby v ní nevyvolal zbytečné obavy. Nejprve ho odbyla s tím, že „takové věci se prostě nedějí“. Ale už nezbývalo mnoho času…

Moudrost davů

Zní to, jako by Daniel s pomocí jakýchsi prognostiků z internetu dokázal předpovědět, co se na Ukrajině stane. Šlo ale skutečně o předvídání budoucnosti? Ne. Ve skutečnosti mluvíme o tzv. prognózování (angl. forecasting), což není věštění z křišťálové koule, nýbrž vytváření informovaných odhadů na základě expertízy prognostiků, kteří vycházejí z relevantních informací, dat a měnících se okolností. Cílem není určit, „co přesně se stane“, ale co nejpřesněji zmapovat možný budoucí vývoj a jeho důsledky.

Julia Galef, autorka knihy The Scout Mindset (česky vyšlo jako Konec sebeklamu), popisuje prognostiky a zejména takzvané superprognostiky jako lidi, kteří vynikají v tom, že si jsou vědomi své omylnosti a nebojí se své predikce ve světle nových informací neustále upravovat. Odměnou za jejich ochotu uznat možný omyl jim zpravidla bývá vysoká přesnost predikce.

I předpověď jediného člověka přitom může být často mrazivá. Jeden z prognostiků na serveru Metaculus, anonymní uživatel známý jako traviswfisher, snížil dne 24. ledna 2020 odhadovanou pravděpodobnost, že světová populace bude mezi lety 2016 až 2025 narůstat, a komentoval svůj odhad slovy: „Wuchanský koronavirus může způsobit tak závažnou pandemii, že by mohla meziročnímu nárůstu populace zamezit.”

Psal to v době, kdy bylo potvrzeno pouze 1 317 případů nákazy koronavirem. Když se 1. února počet nakažených zvýšil na 14 553, poznamenal, že „pandemie se zdá být nevyhnutelná. Máme-li po světě několik velkých ohnisek, žádný myslitelný zákaz cestování už globálnímu šíření nemoci nezabrání“. WHO označila epidemii koronaviru za pandemii až o měsíc později, 11. března.

Spoléhá-li se člověk pouze na vlastní predikci, může narazit na několik úskalí. Naše názory a postoje bývají ovlivněné výchovou, socializací a dalšími faktory do větší míry, než si často připouštíme. Můžete nevědomky podlehnout vlastní sebedůvěře, upnout se na jeden konkrétní výsledek a přehlédnout ostatní možnosti. Tuto skrytou past předpovídání odhalila dlouholetá studie politologa Philipa E. Tetlocka. Po více než dvě desetiletí sledoval, s jakou přesností jednotlivci předpovídají globální události. Výsledky ho - dá se říct - zklamaly. Většina lidí včetně takzvaných expertů dosáhla sotva lepších výsledků, než by se dalo přičíst náhodě.

I proto predikční platformy, jako je Metaculus nebo GJ Open, který vychází z Tetlockova výzkumu, staví predikce na tzv. moudrosti davu. Shromažďují predikce od výzkumníků, akademiků, vědců a nadšenců, kteří se zabývají širokou škálou témat: od umělé inteligence a biologické bezpečnosti po jaderná rizika, změnu klimatu a geopolitiku. Každý z přispěvatelů přináší jedinečný pohled a odborné znalosti, které se spojují do jedné společné predikce. Tyto syntetizované odhady pak mohou pomoci k informovanému rozhodování jednotlivcům i společnosti.

Překonat odpor

Komunita prognostiků Danielovi ukázala, že je na správné stopě. V jejich komentářích navíc nacházel cenné zdroje informací, na které by sám nejspíš nenarazil. S ubíhajícím časem se měnila i jeho strategie, jak přesvědčit matku, aby za ním přijela do Prahy. Situace ho dotlačila od argumentů k barvitým popisům možných špatných scénářů: například že se bude muset ukrývat v protiatomových krytech jako v roce 2014. Pochyboval, že by to zvládla znovu. V Danielově hlase bylo slyšet napětí, když mi toto vyprávěl: „Cítil jsem zoufalství. Byl jsem ochotný udělat cokoli, abych dostal matku do České republiky.“

Matka nakonec souhlasila, že své syny (v Praze žije i Danielův bratr) může minimálně navštívit. V pondělí 21. února 2022 opustila domov jen s malým batohem. Plánovala se brzy vrátit na Ukrajinu. O tři dny později se Daniel sám od sebe probudil ve čtyři hodiny ráno. Začala válka.

„Všichni byli v šoku. Kromě mě,“ usmál se Daniel opatrně a v jeho hlase zazněla úleva. Z matčina domu a obchodu jsou dnes trosky. V červenci 2023 museli z dosud klidnější oblasti emigrovat i Danielovi prarodiče, které taktéž ubytoval ve svém bytě. Přestože jeho rodina patří mezi uprchlíky k těm šťastnějším, bude trvat ještě dlouho, než přijmou, že válka nezvratně změnila jejich životy.

Nástroj k utváření politik

 „Začal jsem přemýšlet o věcech, které bych dříve považoval za nepředstavitelné,“ shrnuje Daniel největší přínos predikčních trhů. „Před válkou se myšlenka rozsáhlé invaze zdála v našem moderním kontextu bizarní. Téměř každý si myslel, že jde jen o politické divadlo.“

Danielova matka se stala jednou z více než půl milionu uprchlíků, kteří utekli před válkou právě do České republiky. „Experti přitom ze začátku odhadovali příchod pouze vyšších tisíců nebo desítek tisíc lidí,“ komentuje situaci Jan Kleňha, zakladatel a ředitel think-tanku České priority. „Když začala válka, ještě ten den jsme se zeptali účastníků právě probíhajícího forecastingového turnaje, kolik ukrajinských uprchlíků přijde do konce roku do Česka. Jejich odhady byly v řádu statisíců, což bylo nakonec velmi blízko pravdě.“ Tato predikce jim pomohla při sestavování sady doporučení, jak může český stát zajistit takovému množství uprchlíků bydlení, vzdělání a zaměstnání. „Studii některá ministerstva využila při tvorbě svých integračních programů,“ dodává Kleňha.

Na potenciál analytického přemýšlení o budoucnosti (tzv. foresightu) ve veřejné politice poukazují České priority od svého založení v roce 2018. Jedná se o nástroj, který umožňuje odhalit budoucí výzvy a příležitosti. Výsledkem můžou být analýzy trendů, scénáře budoucího vývoje a také predikce. „Forecasting přichází ke slovu zejména tehdy, když konvenční modely předvídání dat selhávají. Jde o zachycení kolektivní intuice odborníků napříč mnoha odvětvími, aby bylo možné vyhodnotit rizika od výpadků proudu po kybernetické útoky, a dokonce předvídat změny společenských nálad,“ vysvětluje Kleňha. Tyto metody obvykle vycházejí z podkladů od odborníků nebo veřejnosti a měly by být dle Kleňhy důležitým nástrojem pro strategickou práci, stanovování priorit a posuzování dopadů veřejných politik.

Prakticky se to může projevit v přerozdělování peněz na projekty, které mohou mít z hlediska budoucnosti větší prioritu. „Od Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace dostal tým Českých priorit za úkol rozpoznat společenské výzvy, které se očekávají v následujících desetiletích, a jejich potenciální dopad na kvalitu života v České republice,“ přibližuje Kleňha. „V návaznosti i na naši studii FUTURE-PRO pak Technologická agentura ČR vyhlásila novou výzvu SIGMA na podporu společenskovědního výzkumu, kde nyní rozděluje stovky milionů ročně na priority, které jsme identifikovali v tomto výzkumu a které zmiňují i české a evropské strategické dokumenty.“

Česká státní správa má však podle analytičky think-tanku Andrey Vuové stále co dohánět. Především v tom, „jak děláme strategie nebo jak uvažujeme o designu strategií a služeb, aby uměly zohledňovat budoucnost“. „Což není jedna budoucnost, ale její různé varianty. Máme budoucnosti preferované, žádoucí i ty, které nechceme,“ říká v podcastu Ministerský jednorožec, který se zaměřuje na sociální inovace.

Konec války v nedohlednu

„Jsme pevně přesvědčeni, že věrohodné předpovědi mohou pomoci objasnit a usměrnit diskuse a zároveň poukázat na možnosti deeskalace,“ říkají organizátoři forecastingového turnaje týkajícího se konce války na Ukrajině, který běží na platformě Mataculus od února 2022 a jehož cílem je „sloužit jako důvěryhodný zdroj informací o pravděpodobných výsledcích a pomáhat lidem podniknout kroky k odvrácení zbytečného utrpení“. Diskutuje se tu a predikuje mnoho aspektů války: od pravděpodobnosti invaze na nová území, přesunů vojsk a ztrát na životech až po sociální, hospodářské a politické důsledky včetně reakcí velmocí, jako je Čína.

Od září předvídají uživatelé i samotný konec války, ať už dvoustranným příměřím nebo mírovou dohodou. Podle mediánu (což je mnohem přesnější údaj než například průměr) 89 prognóz od 45 uživatelů by válka mohla skončit začátkem listopadu 2025. Můžeme očekávat, že se toto datum bude časem měnit na základě nových informací.