Přinesu ti ovoce a zase půjdu. Jednoduchý recept na pěstování vztahů v hektické době

Ten scénář je vám možná povědomý. Snažíte se se svou dlouholetou kamarádkou nebo kamarádem domluvit na setkání. Už týdny jste se neviděli, jen si vyměnili pár stručných zpráv nebo vtipných videí. Hledáte termín, který by vyhovoval oběma, ale váš protějšek má volno přesně jen ve dny, kdy máte jiné plány nebo povinnosti.

Nakonec to víc než kamarádské setkání připomíná pracovní schůzku – nejen složitým hledáním termínu zapsaným v Google kalendáři, ale i formátem. Nad kávou, večeří nebo pivem si navzájem sdělíte nejdůležitější události posledních týdnů, zavzpomínáte na společné zážitky z dob, kdy jste na sebe měli čas, a pak už je čas jít domů. Možná vás před rozloučením napadne vyrazit příště společně na výlet nebo na kolo, ale oba víte, že k tomu nakonec nedojde.

Instituce přátelství v dnešní době čelí ohrožení. Pokud nemáme zůstat sami, je potřeba o něm uvažovat jinak. A jednou z možností je začít s kamarády podnikat malá dobrodružství - místo čekání na ta velká. 

Dvě rande, na která nemáte čas

Jednatřicetiletá Anna Bangoura je vytížená mladá žena. Hraje v různých divadelních projektech, moderuje v regionálním studiu České televize i na volné noze. Má partnerský vztah, snaží se žít zdravě a sportovat. V nabitém programu si jen těžko hledá čas na schůzky s přáteli. S jednou ze svých kamarádek hereček proto zvolila alternativní přístup.

Místo, aby obtížně plánovaly svá setkání jako speciální příležitost, protnuly svůj program v aktivitě, která už v něm místo měla. Jednou týdně chodí společně do posilovny. Vidí se tak mnohem častěji, při cvičení stihnou probrat všechny novinky, a zároveň budují něco společného. „Jinak bychom se vlastně moc nepotkávaly, jen jednou měsíčně v divadle na představení. Takhle spojíme naši zdravou rutinu se socializací,“ pochvaluje si.  

Anna se svým přístupem snaží řešit situaci, jakou naši předci neznali. Zatímco kdysi fungovala přátelství přirozeně v rámci místní komunity, dnes je udržování těchto blízkých vztahů mnohem obtížnější. Proměna začala už v druhé polovině 19. století s rostoucí urbanizací a výrazně zesílila po druhé světové válce (v Česku zejména po roce 1989). S narůstajícím důrazem na výkon a individualismus se přátelství začala chápat spíše jako volnočasová aktivita než jako přirozená a každodenní součást života.  

Před nástupem průmyslové revoluce si navíc člověk hledal přátele především v místě, kde žil. Dnes je běžné, že se několikrát za život přestěhuje a síť kamarádů si buduje v podstatě od nuly, zatímco stará přátelství pomalu blednou. Častěji také střídáme zaměstnání, a tak je i na pracovištích vznik dlouholetých přátelství méně obvyklý. Mizí vícegenerační domácnosti a na ně navázaná širší rodina a rodinní přátele. Společnost navíc upřednostňuje individualismus a osamělý seberozvoj, přičemž pocit blízkosti čím dál lépe simulují technologie.