Pro ránu holí do Babiše není omluva, ale sázka na nenávist je i jeho strategie

Stalo se to, co se po fyzickém útoku na vrcholného politika mělo stát: poměrně úspěšný pokus přetáhnout Andreje Babiše (ANO) holí přes hlavu odsoudili kromě prezidenta i všichni jeho relevantní soupeři a v rámci možností zkusili vyzvat veřejnost, aby dávala svoje názory najevo jinak než pomocí fyzického násilí.

Jestli se to povede, není vůbec jisté. Pokud by se jen zlomek každodenně zahušťované nálady ze sociálních sítí přenesl do ulic, museli by politici se svojí ukázkově kontaktní kampaní pravděpodobně skončit.

Takovou dělá i Babiš. Její styl jsem nedávno sledoval ve středních Čechách. Předseda ANO projíždí malými městy, na půl hodiny se zastaví, něco vykládá, posluchačům dá možnost se na cokoli ptát a poměrně trpělivě odpovídá. Pak podepíše fotky nebo propagační brožury a jede o 20 kilometrů dál.

Do médií přitom s oblibou tvrdí, že na těchto setkáních mluví jen o svém volebním programu, to však není pravda. Ano, mluví o svých plánech, někdy i docela detailně, ale vše prokládá salvami nenávistných průpovídek, kdy s nezaměnitelnou dikcí zpruzeného štamgasta vesnické čtyřky referuje, jak „Němcová a Kalousek popíjeli v Kremlu vodku“, „STAN je mafie“, „rudé Novinky lžou jako Rudé právo za totáče“ nebo že „kritika ANO jsou samé lži“.

Hlavní problém však je, že podobně to od Babiše přímo na místě schytávají i ti návštěvníci mítinků, kteří si dovolí v chumlu obdivovatelů ANO ptát se na věci, jež předseda slyšet nechce. Třeba proč jeho vláda tak dlouho držela během covidu zavřené školy. Babiš obvykle takové lidi označí za lháře nebo jim za vydatné pomoci svých fans sdělí, že si zřejmě spletli mítink a že by jako evidentní příznivci Fialy měli jít na jeho akci. Pak kouká, jak jeho fans myšlenku dopovědí, a bez skrupulí příliš zvědavým občanům sdělí ono neodolatelné – „vypadni“.

Opravňuje někoho taková atmosféra k ranám holí do předsedovy hlavy? Samozřejmě ne. Měla by strana, která tohle dělá, počítat s tím, že někomu mohou ujet nervy podobně, jako se to podle jeho vlastních slov stalo Vladislavu Nogolovi? To spíš ano.

Pak je ale zarážející, že ANO svého předsedu lépe nechrání. Přesněji řečeno, že si strana, jež na penězích nešetří a chlubí se, jak najímá ty nejlepší lidi, nenajme i dobrou ochranku, která dokáže na místě detekovat rizika – třeba zachmuřeného muže s francouzskou holí v ruce – a předcházet jim.

Další podivností je samotný útočník. V Česku běžní penzisti z davu, kteří se do té doby téměř nijak neprojevovali, politiky po hlavě nemlátí. Takže pokud se tak stane, neměli bychom se spokojit s vysvětleními, jež nám jsou nabízena jako první. Zvlášť pokud se teď Babiš velmi pohotově staví do role hrdiny, kterého ani nenávist lemovaná fyzickými útoky v jeho touze zachránit Česko nezastaví.