Během jediné noci jsem zničil polovinu předvolebních billboardů

Známe se už šestnáct let, takže zůstaneme u tykání. V novém dokumentárním filmu režiséra Jana Strejcovského Má to cenu!? poprvé veřejně mluvíš na kameru bez masky. Jméno sice zatím dál tajíš, ale jaké to je ve tvých třiačtyřiceti letech přestat konečně skrývat svou skutečnou tvář?

Co může bejt víc než pohřbít svoje vlastní klišé? Tenhle rok vystupuju ve dvou dokumentech. Ten první, Veřejně prospěšné práce od Vládi Turnera, je venku už od jara. Horko těžko si zvykám, je to pro mě vykročení do nekomfortní zóny. Ale Praha je malá, kulturní rybníček ještě menší a stejně už mě spousta lidí zná. Sundáním masky každopádně přicházím o kus svého soukromí, ale postavit se pevně za to, co dělám, je nová výzva.

Pseudonym Epos 257 sis vybral podle čísla paragrafu trestního zákoníku o poškozování cizí věci. Poprvé jsi kvůli němu skončil na policii už ve čtrnácti letech. Pamatuješ si, kvůli čemu tě chytili?

Já ten nickname vykládám jako sáhodlouhý příběh o poškozování cizí věci a pamatuju si to. Ještě jsem nebyl ani trestně odpovědný, takže to tenkrát schytali moji rodiče. Doma jsem jim řekl, že jedu přes víkend na skautskou výpravu. Místo toho jsme s kámošema jezdili před Pakulem (bývalý Palác kultury, dnešní Kongresové centrum – pozn. red.) na skejtech a čmárali na opěrnou zeď pod palácem.