Svatá Barboro, ochraňuj nás

Tam fakt pozdě přijít nemůžeme a nesmíme zapomenout tu kytici!“ říkám už odevzdaně v tradičním rodinném shonu synovi, se kterým vycházím z domu o něco dříve než manželka s dcerou. Projdeme přes zahradu brankou kolem rybníka a komína bývalého lihovaru, kde pravidelně hnízdí čápi, a za pár minut dorážíme na místo u železniční dráhy. Tady už se to hemží zástupci vedení města, sboru dobrovolných hasičů, skautů, místního pěveckého sboru a občany. Dnes zde v kapličce z roku 1691 proběhne slavnostní odhalení sochy svaté Barbory, ochránkyně před náhlou smrtí a strážkyně dětí. Velká duchovní událost pro naše malé město. 

Před dvěma lety jsem radě města navrhl umístění nové sochy do kapličky, která je od konce druhé světové války prázdná. Od dětství smutný pohled. Z nápadu se postupně stal široký komunitní projekt mnoha občanů, jejž vedení města velkoryse ideově a finančně podpořilo. V loňském roce tak mohla proběhnout umělecká soutěž na novou sochu. Do výběrové komise byli jmenováni zástupci občanů, sochaři a pedagogové uměleckých škol. Organická směs lidí mnoha profesí, laiků i odborníků. Milá příležitost rozšířit si obzory. Po vzájemné debatě a následné shodě vyhrál konzervativní návrh akademického sochaře Miroslava Olivy, který pracuje s regionálně tradičním materiálem – pálenou keramickou hlínou. 

Ceremonie začíná hymnou v pojetí místního pěveckého sboru. Starosta města vítá občany a dává dnešní slavnostní den do historických souvislostí. Poté dostávám slovo a se synem Kryštofem, který drží v ruce kytici z naší zahrady, se ujímám mikrofonu. Krátce děkuji všem, kdo věnovali svůj volný čas dobré věci. Na závěr pár projevů vděku, že stále žijeme ve svobodné zemi, kde se můžeme takto sejít, vyjadřovat se a sdílet stejné hodnoty. Není to samozřejmost, jak je čím dál zjevnější, a měli bychom o tento způsob života usilovat každý den tak, jak každý z nás jen může a dovede. Jsem rád, že u toho dnes obě děti jsou, snad si tady na naši generaci jednou vzpomenou, až půjdou kolem. 

Páter Pulec dokončuje svou řeč a žehná modlitbou nové soše, která byla krátce před příchodem občanů narychlo zakryta dekou z auta. Hasiči v organizačním šumu omylem odstranili slavnostní plentu. Úsměvná epizoda jako z Formanova filmu. Moment odhalení, potlesk, fotoaparáty. Přistupujeme blíže. Kryštof pokládá k nohám sochy květiny. „Tak ji snad nějaký plánský hovada hned neposprejují,“ hodnotí situaci postarší dáma v davu za námi. Dávám ještě rychle rozhovor paní redaktorce z Českého rozhlasu a loučíme se.