Přejeme všem rodinám co nejnudnější rok 2026 – a dobře víme proč

Přišlo to mnohem dříve, než jsem očekávala. Moje ani ne čtyřletá dcera si osvojila frázi: „To je nuda!“ Obzvlášť ve chvíli, kdy si má po příchodu domů sama sundat boty a bundu, vyslovuje tuto větu tak otráveným tónem, že by se za něj nemusel stydět ani teenager, jemuž rodiče zabavili smartphone a nahradili ho časopisem o háčkování. Nijak mě to však neznervózňuje. Naopak. Téměř nemine den, abych nenarazila na článek o tom, že nuda může být docela prospěšná. Někdy dokonce blahodárná.

O přínosech nudy píše například Margaret Murray, profesorka komunikačních a kulturních studií z americké University of Michigan-Dearborn pro server The Conversation. Připomíná, že nuda lidi motivuje, aby si kladli nové cíle a zdolávali výzvy. Murray momentálně chystá knihu o moderním rodičovství a během práce na ní si všimla, že se mnoho rodičů snaží svým potomkům od nudy pomoci. Jako by šlo o nežádoucí pocit, jemuž je třeba se za každou cenu vyhnout.

Rodiče, kteří potřebují pracovat nebo v klidu nachystat večeři, dobře vědí, že bude-li se dítě nudit, zaplaví je hlasitým a nepřetržitým proudem stížností. Nebo naopak potichu zmizí a dá o sobě vědět až poté, co ucpe vanu toaletním papírem a způsobí potopu.

Od vynálezu tabletů a chytrých telefonů je řešení pro takové situace na dosah ruky. Murray připomíná, že na home office během pandemie bylo zabavení dětí dotykovou obrazovkou v podstatě nutností. Řada rodičů podle ní také sahá po telefonech ve chvíli, kdy má pocit, že musí dítě utišit a zklidnit v kavárně nebo veřejné dopravě.