Příběhy z olympiády 2: Podceňovaná maminka, první medaile do Jižní Ameriky, rozebrané kondomy

Letní olympiáda v Paříži byla předloni svým způsobem feministickým svátkem. Poprvé v historii her tu byl vyrovnaný počet sportovců a sportovkyň, hned tři ženy soutěžily ve vysokém stupni těhotenství a poprvé byla v areálu olympijské vesnice oficiální školka: zásadní měrou se o ni zasloužila americká sprinterka a sedminásobná olympijská vítězka Allyson Felix proslulá bojem za práva sportovkyň, zejména matek. I aktuální zimní olympiáda v Miláně a Cortině d'Ampezzo, jež má před sebou poslední dny soutěží, zaznamenává z feministické perspektivy důležité milníky.

Tentokrát sice nedosáhla vyrovnaného zastoupení žen a mužů, ale i tak je na ní nejvíc žen v dějinách zimních olympiád – 47 procent. Zaujala také italská biatlonistka Dorothea Wierer, která si ve vytrvalostním závodě myslela na zlato, ale nakonec se musela spokojit s pátým místem. Výkon okomentovala suchým konstatováním, že má menstruaci a je tím pádem trochu unavená. Zároveň oznámila, že by za pár dní „mělo být po všem“ a pak „zaútočí“. V sobotu 21. února ji čeká poslední start, tentokrát na 12,5kilometrové trati. Uvidíme, zda se jí to splní.

Otevřenost ohledně vlivu ženského cyklu na sportovní výkon opět vyvolala otázku, jak by asi vypadaly olympijské hry, kdyby menstruovali muži. Zde je prostor pro fantazii. Jako velmi pravděpodobná se jeví úvaha, že by měli kromě sportovních lékařů a fyzioterapeutů také odborníka, který by se zabýval jejich hormonálním a reprodukčním zdravím. A že by fázi cyklu brali jako samozřejmost televizní komentátoři, a možná by se podle ní sportovci dokonce řadili do podkategorií. Třeba by dokonce muži krváceli volně a bylo by to považováno za znak síly: přestože jejich tělo zrovna řeší složité reprodukční procesy, jsou schopni podávat vrcholný výkon.