0:00
0:00
17. 8. 20224 minuty

Předseda Nejvyššího soudu a jeho vděčnost Miloši Zemanovi

Proč se neměl Petr Angyalossy neveřejně scházet s hradním kancléřem Vratislavem Mynářem

Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy se podle zjištění médií (první na to upozornil Deník N) opakovaně sešel s kancléřem Vratislavem Mynářem. Soudce Angyalossy si podle svého vyjádření nevede žádný deníček a nedokáže přesně říct, kolikrát se s kancléřem setkal– schůzek bylo podle něj pět až deset - a ani si přesně nepamatuje o čem kdy konkrétně jednali. Naposledy s Mynářem prý projednával možnou účast prezidenta Miloše Zemana na akci soudců ze zemí EU, která se má konat v Brně v říjnu.

Teoreticky bychom neměli na schůzkách vidět nic špatného. Soudce jmenuje prezident, jeho kancléř je významná osobnost, která může pro prezidenta dojednávat organizační záležitosti týkající se jeho kompetencí. Jenže v konkrétním trojúhelníku Zeman, Mynář, Angyalossy se skrývají nepřijatelná rizika, která vyvolávají znepokojení.

↓ INZERCE

Za prvé. Vratislav Mynář má příliš blízko k Miloši Balákovi, šéfovi Lánské obory, který byl odsouzen za manipulaci zakázek a vzápětí skandálně omilostněn prezidentem Zemanem. Balák čelí dalšímu soudnímu procesu za podobné trestné činy, za něž byl odsouzen už jednou, a není vyloučeno, že případ skončí na základě dovolání právě na Nejvyšším soudu. Petr Angyalossy má pověst seriózního soudce, za dvacet sedm měsíců, kdy je ve funkci, nečelil žádnému podezření z necitlivého rozhodnutí v něčí prospěch (přesně řečeno jeho soudci). Ale pořád – pokud případ Balák skončí na Nejvyšším soudu – hrozí podezření z klientelismu a střetu zájmů.

Soudce Angyalossy by si měl tuhle citlivou situaci uvědomovat. A když už se musí sejít s kancléřem Mynářem kvůli organizačním záležitostem, měl by to oznámit dopředu a vysvětlit, co ho na Hrad a do Kanceláře prezidenta republiky vede. Pak by to bylo čistší, průhlednější a přijatelnější. Fakt, že jeho schůzky s mužem se špatnou pověstí a arogantními způsoby musí odhalovat média, je pro takto vysoce postaveného soudce trapný. A stejně tak pro tuzemskou společnost a spravedlnost.

Pak je tu za druhé. Když si v květnu 2020 vybral prezident Petra Angyalossyho jako budoucího předsedu Nejvyššího soudu, bylo to velkým překvapením. Jak napsal tehdy Respekt: Jisté je, že prezidentovi při výběru nešlo o prestiž předsedy a soudu. Pokud by hledal toto, musel by jmenovat Roberta Fremra, soudce s velkým domácím i zahraničním respektem, který je v současnosti místopředsedou Mezinárodního trestního soudu pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Dalším renomovaným kandidátem byl František Púry, současný předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu.

Jmenování těchto mužů by nebylo překvapením - naopak bylo by přijato jako samozřejmost a coby výraz prezidentova respektu k nezávislosti soudu. Tito kandidáti by za své jmenování „nevděčili“ prezidentovi, ale sami sobě, své dosavadní životní a profesní praxi.  V případě Petra Angyalossyho je to jinak. Profesně a osobnostně je velkou neznámou – na Nejvyšším soudu pracuje pouze tři roky. Obrovský kariérní skok teď udělal díky prezidentovi a v tomto smyslu opravdu Miloš Zeman dostal na Nejvyšší soud „svého člověka“, po kterém možná bude časem vyžadovat vděčnost.

Tolik připomínka přes dva roky starého článku. Nemůžeme samozřejmě tvrdit, že schůzky Angyalossyho s Mynářem jsou důkazem nějaké vyžadované a projevované vděčnosti. Ani to, že na schůzkách bylo dohodnuto něco, co by veřejnost neměla vědět, protože to není výrazem spravedlnosti, kterou by měl Petr Angyalossy reprezentovat. Ale jak už jsme řekli: mnohem přijatelnější by bylo, kdyby šlo o schůzky předem přiznané a ohlášené. Jenže nebyly, a Petr Angyalossy – přestože mu nic tajné schůzky s kancléřem nezakazuje – tak vystavil svou instituci podezření z paktů s Mynářovým Hradem.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].