Vymlácená miliarda pro kulturu

Tak dlouho mluvil ministr kultury Lubomír Zaorálek o tom, že vnímá na vládě jasnou snahu státu pomoci v těžké chvíli hibernované české kultuře, až se jeho žádost o záchranný balíček ve výši 1,5 miliardy korun po hlasování kolegů smrsknul o třetinu - a i o této částce musel kabinet přesvědčovat celý týden. Čím byla jeho pověstná nekonečná souvětí o významu kultury pro náš život v médiích košatější a vznešenější, tím méně je očividně bral kabinet vážně.

Aktuální suma ve skutečnosti nic nezachraňuje. S výjimkou příspěvkových organizací ministerstva, které si z ní vezmou 300 milionů, čímž se jim pokryjí odhadované ztráty ze vstupného. Dalších 300 milionů půjde na velká regionální divadla, hudební soubory a muzea, u nichž se předpokládá spoluúčast jejich zřizovatelů, kteří by je – doufejme – beztak nenechali padnout. Teprve zbytek si rozdělí celá nezávislá scéna. Ovšem s podmínkou, že dotyční divadelníci, tanečníci, hudebníci, výtvarníci a v neposlední řadě malí nakladatelé (velcí byli ze hry vyřazeni a případná pomoc se má „koordinovat na vládní úrovni“) dostali v posledních třech letech od ministerstva nějaký grant. Pokud o něj ani nežádali – a že takových je -, mají smůlu.

Klíč k přerozdělování vyhandlované miliardy je zřejmý. Peníze nemíří na podporu těch, kteří je teď nejvíc potřebují, ale těch, které ministerstvo, respektive členové jeho grantových komisí nejlíp znají. Léta jsme od ministerstva poslouchali, jak je pro českou kulturu důležité, aby se její aktéři postavili na vlastní nohy a nespoléhali na státní podporu. Ti, kteří tuhle vznešenou myšlenku vyslyšeli, teď mají oči pro pláč. Ulevili systému a ten je na oplátku nyní ignoruje.

Měsíc v karanténě podle odhadů způsobil zdejší kultuře už ztrátu více než dvou miliard korun. Pokud tedy Lubomír Zaorálek nechce, aby měla její mapa po skončení krize úplně jinou podobou, než na jakou jsme zvyklí, musela by se nynější částka na její záchranu okamžitě zdvojnásobit a její dopad rozšířit opravdu na celý sektor, nejen na osvědčené partnery měst, krajů a samotného ministerstva.

Ministr kultury to dobře ví. A stejně tak při svých bohatých životních zkušenostech jistě dobře ví, že pokud to situace vyžaduje, je třeba přestat mlátit hubou a místo toho začít mlátit pěstí do stolu.