Jak jedno hlasování proměnilo český příběh

Naše dějiny si možná budou tu událost dlouho pamatovat. Osmnáctého prosince 2025 se stalo, že jedním hlasováním na běžném summitu EU posunul nový premiér Andrej Babiš Českou republiku do ligy s jinou politickou kulturou, než kam jsme se snažili jako spojenec v posledních třiceti letech po vymanění se z komunismu patřit. Nejzajímavější otázka spojená s touto událostí proto možná zní, proč chtěl vlastně Babiš na zmíněný summit tolik jet. 

Evidentně to chtěl

Zprvu to vypadalo, že chce jen splnit slib z předvolební kampaně a definitivně odmítnout českou účast na systému emisních povolenek pro domácnosti a dopravu. Jenže minimálně od podzimu bylo jasné, že nejdůležitějším bodem programu bude rozhodování o něčem jiném – o životně důležitých penězích pro bránící se Ukrajinu. A to je mnohem choulostivější věc. Babiš šel sice do voleb s kritikou vlády za „rozdávání peněz Ukrajincům“, taky si ale držel pověst neideologického neproruského praktika, který chápe, co na Ukrajině probíhá a jak moc Ukrajinci peníze potřebují. 

Babiš strávil poslední čtyři roky v opozici a nemusel mít detailní zprávy, co se kolem evropské bezpečnosti děje. Koncem října ale jednal s šéfem NATO Markem Ruttem, mluvil s prezidentem Petrem Pavlem, mohl se setkat s řediteli tajných služeb a začátkem prosince se vypravil do Bruselu. Všude tam bezpochyby dostal nějaké poučení o šokujících aktivitách ruské armády na hranici s Pobaltím, kolem evropských letišť nebo v Severním moři a jak vážná je hrozba vojenského střetu. Porážka Ukrajiny by přinesla pouze obrovské posílení těchto ruských provokací proti EU.