Kulturu potřebujeme, abychom neprocházeli životem jako zombie. Takových lidí je dnes příliš mnoho

Historie rodu Lobkowiczů sahá v dějinách českých zemí 700 let zpět. A zapadá do jejich komplikovaného vývoje i faktem, že v čele rodu teď stojí člověk, který se v roce 1961 narodil a půl života prožil v americkém Bostonu, kam rodina z vlasti uprchla nejprve před nacisty a pak před komunisty. William Lobkowicz se po revoluci do Česka vrátil, získal zpět rodový majetek, sbírky a památky a rozhodl se je v co největší míře zpřístupnit veřejnosti. Začátkem září Lobkowiczové ve středočeské Nelahozevsi otevřeli zrekonstruovaný rodný dům skladatele Antonína Dvořáka a vybavili jej pro návštěvníky inspirativním poselstvím.

Jak náročné to s rekonstrukcí rodného domu české hudební legendy bylo?

Začali jsme v roce 2016, kdy jsme uspořádali velkou architektonickou soutěž a oslovili firmy, aby přišly s nápady. My jsme jen věděli, že chceme dům, kde se Antonín Dvořák narodil, znovu oživit. Od roku 1993, kdy jsme ho získali zpět, jsme ho pronajímali Národnímu muzeu za symbolickou jednu korunu. Národní muzeum dům využívalo už za komunismu, zpřístupnilo pár malých místností v přízemí. Lidé z Národního muzea byli milí, tak jsme se s nimi domluvili, že se o dům budou dál starat. My jsme po návratu byli uprostřed restituce, museli jsme se vypořádat se spoustou věcí. Ale vždycky jsme věděli, že se do domu jednoho dne vrátíme. V roce 2016 jsme tedy začali s přípravami, v roce 2019 jsme dům fyzicky převzali a plánovali jsme, že úpravy budou trvat dva a půl roku. Ale přišla pandemie a ze dvou a půl se stalo více než pět let.

Jakým způsobem jste Dvořákův dům proměnili?