Každé varhany mají svou osobnost. A ty svatovítské jsou jedinečné

Je chladné listopadové odpoledne a do svatovítské katedrály okny dopadají paprsky zapadajícího slunce. Při průchodu barevnou vitráží umístěnou nad hlavním vchodem stěny chrámu ožívají růžovými či modrými odstíny, pozornost návštěvníků však více než hra světel upoutává něco jiného. Hned pod pestrobarevnou skleněnou rozetou se totiž nachází velký kovový objekt, který vypadá, jako by se volně vznášel v prostoru.

Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe. Nástroj „levitující“ ve Svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí zdola, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla.

Jedinečný design je tady rozhodně namístě – vždyť se jedná o srdce nejdůležitější tuzemské katedrály. Gotický chrám si na příchod těchto varhan musel počkat sto let a příběh tohoto čekání je minimálně stejně dramatický jako jejich poměrně nezvyklá podoba. Nyní se tohle dlouhé čekání chýlí ke konci. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotov a právě probíhá jeho ladění. A s ním přichází i příležitost podívat se na nový národní skvost zblízka – a u toho si připomenout spletitý příběh jeho vzniku.

Jedinečné naladění