0:00
0:00
Denní menu10. 6. 20173 minuty

Nobelista Dylan: Shakespeare se má hrát, texty písní zpívat, a ne číst

„Když jsem získal Nobelovu cenu za literaturu, začal jsem se přemýšlet, jak moje písně souvisí s literaturou. Chtěl jsem se nad tím zamyslet a zjistit zda a kde tu je spojení. Pokusím se vám to vysvětlit. S největší pravděpodobností to vezmu oklikou, ale doufám, že to, co budu říkat, bude užitečné,“ těmito slovy zahajuje Bob Dylan svou mimořádnou a poutavou nobelovskou přednášku, jejíž záznam i přepis je k nalezení na stránkách Švédské akademie. V ní se pokouší najít spojitosti mezi písničkářstvím, rokenrolem a literární formou, kde mu za příklady slouží Homérova Odyssea, Melvillova Bílá velryba a válečný román Na západní frontě klid od E. M. Remarquea.

Vše ale začíná fascinací rokenrolovým idolem Buddym Hollym. „Od okamžiku, kdy jsem ho poprvé slyšel, jsem se s ním cítil spřízněný. Jako by to byl můj starší bratr. Dokonce jsem si myslel, že se mu podobám. Buddy hrál hudbu, kterou jsem miloval - hudbu, na které jsem vyrostl: country, rock'n'roll, rhythm and blues. Tři různá zřídla hudby, které smísil do jednoho žánru. Do jedné značky,“ vyznává se Dylan a vzpomíná na příležitost, kdy ve svých osmnácti jel stovky kilometrů, jen aby ho viděl na koncertě. „Něco na něm působilo věčným dojmem a naplnilo mě to odhodláním. Pak se ale z ničeho nic stalo něco velmi nečekaného a tajemného. Pohlédl mi přímo do očí a něco na mě přenesl. Něco, o čem jsem netušil, co ti je. Měl jsem z toho husí kůži.“

Bob Dylan, 2015 Autor: ČTK/AP, Vince Bucci
↓ INZERCE

Dylan dále rekapituluje zásadní knihy svého života. Povinnou školní četbu, která formuje světonázor, jako je Ivanhoe, Robinson Crusoe nebo Gulliverovy cesty, ale také se podrobněji zastavuje u tří zmíněných titulů. Ve své nobelovské lekci – tradiční přednášce nobelovských laureátů, kterou ovšem dlouho odkládal – pak vše uzavírá s tím, že ani on sám neví, co všechno jeho písně znamenají a co do nich vepsal. A ani to vědět nechce.

Píseň musí člověka dojmout, oslovit; to stačí, nemusí ji doslovně chápat. „Písně nejsou jako literatura… Tak jako slova v Shakespearových hrách mají znít na jevišti, stejně tak texty písní se mají zpívat, a ne číst na stránce. A doufám, že někteří z vás budou mít příležitost poslechnout si tyto texty způsobem, jakým byly zamýšleny: na koncertě nebo na nahrávce, nebo jakýmkoli jiným způsobem, kterým v dnešní době lidé poslouchají skladby.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně, 10.3. 2026

Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně

Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.

Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.

"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.

Milan Jaroš10. 3. 2026