Někteří si myslí, že znesvěcujeme kostel. My ale zkoušíme ukázat otevřenou verzi současné církve

Chlapec bere dívku jemně za tvář a chystá se ji políbit. Ona jej místo toho ale obejme. „Vypadá to, že máme nového člena,“ stojí na horní části obrazovky. V dalším záběru se otevírají dveře do sakristie kostela Povýšení svatého Kříže v Litomyšli. Mladí ministranti zvou svého potenciálního nového kolegu dál, ukazují mu oděv – komži a kleriku, liturgickou knihu misál a kadidlo. Tak vypadá jedno z videí populárního instagramového a tiktokového účtu Mládež Litomyšl, za nímž stojí skupina pěti místních ministrantů. Odlehčený obsah spolu tvoří něco přes rok a mají už bezmála 150 tisíc sledujících z Česka i ze zahraničí. 

Daniel, Jakub, Matěj, Benjamín a Pavel: nejmladšímu je šestnáct a nejstaršímu třiadvacet, první tři jsou bratři a všichni se znají odmala z kostela. Tady se víra předává z generace na generaci a na dynamice, která mezi nimi panuje, je to znát – pětice se vzájemně popichuje, vtipkuje a rozhovor neustále přerušuje smích. Kluci z Litomyšle dávají skrze svou tvorbu nahlédnout, co pro ně církev znamená: pochopitelně víru, ale také zábavu, komunitu a přátele. Jejich kouzlo možná ze všeho nejvíc spočívá v tom, že je to prostě parta mladých lidí, kteří spolu dovádějí, tancují v dlouhém černobílém oděvu, z něhož jim čouhají tenisky, a vnášejí tak tiktokové trendy do vznešených kulis kostela.

„Humor do kostela patří,“ říká dvacetiletý Jakub Kovář, absolvent stavební průmyslovky a prostřední ze tří bratrů. „Ke čtení liturgických textů se to zrovna nehodí, ale třeba na konci mše říkají i kněží často vtipy,“ vysvětluje. Obsah, který společně vytvářejí, staví na hlavu obecné stereotypy o křesťanství: tichý a chladný kostel, vážnost a odměřenost. Pro některé je jejich tvorba moc, pro ně tak akorát. Řídí se podle pravidel, která si společně nastavili s farářem Zdeňkem Machem. To nejdůležitější je, že nikdy nenatáčejí v blízkosti svatostánku, kde se nachází eucharistie. „A taky bych nikdy nechtěl dělat spolupráci s kasinem,“ odpovídá Jakub se smíchem na otázku, jaké další hranice mají nastavené. Některé věřící i nevěřící pobuřují, ale v zásadě chtějí jen ukázat, že církev je otevřená a že humor do kostela patří. „I pro nás je to pořád posvátné místo a my jeho posvátnost zachováváme. V kostele se dají dělat horší věci, které neděláme.“

Lesklé bundy a květáky na hlavě