AI na válečné stezce: Jak daleko jsme od okamžiku, kdy stroj vydá povel ke zničení nepřítele?

Umělá inteligence vstoupila na bojiště moderní války. Počátkem roku zřejmě pomohla Spojeným státům dopadnout venezuelského diktátora Nicoláse Madura, ale skutečně velkou premiéru si odbyla v poslední únorový den v okamžiku útoku USA na Írán. Počítačový systém Maven, propojený s jazykovým modelem Claude firmy Anthropic, umožnil Američanům zasáhnout v prvních 24 hodinách konfliktu stovky cílů, vyhodnotit účinnost úderů a bleskově naplánovat další strategii.

Útoku předcházel spor mezi zmíněnou firmou a Pentagonem. Anthropic si chtěl podržet kontrolu nad tím, aby se jeho jazykový model, který Pentagon podle smlouvy využíval, nestal součástí autonomních smrtících zbraní zabíjejících čistě na základě rozhodnutí umělé inteligence. Americké ministerstvo obrany to odmítlo. Znamená to, že vznik umělých válčících mozků není daleko?

„Autonomními zbraněmi disponují Spojené státy i další země už dlouho. Mluvíme-li ale o systémech, které samostatně vybírají cíle na komplikovaném bojišti, je vše podstatně složitější,“ říká Herbert Lin ze Stanfordovy univerzity, který se zabývá dopadem nových technologií na národní bezpečnost. Zároveň nevěří, že lze využití AI v autonomních zbraních zakázat třeba prostřednictvím mezinárodních jednání. „Nebrání tomu jen obavy konkrétního státu, že jej předběhne soupeř. Armády takovou technologii chtějí, i když ji ti druzí nemají,“ popisuje analytik.

Dopadení Madura