Okultní láska

Román Stříbrné přízraky sebevědomě mixuje brakové zápletky, popkulturu a pečlivou práci s prostředím a epochou, v níž se odehrává. Hrdinkou je zkušená zvukařka Montserrat, která však neustále bojuje o práci, protože v jejím domovském studiu dostávají přednost šéfovi kamarádi a muži obecně. Jejím nejlepším přítelem je Tristán, kdysi hvězda telenovel, dnes ostrakizovaný herec, který se protlouká díky dabingu.

Právě on ji seznámí s režisérem Abelem Uruetou, který na přelomu padesátých a šedesátých let natočil několik kultovních hororů. A nyní Montserrat a Tristána požádá, aby mu pomohli ozvučit jeden z kotoučů jeho posledního filmu; před třiceti lety ho nedokončil a padla na něj kletba neúspěchu. Protože oba horory milují, rozhodnou se mu vyhovět – jen aby zjistili, že jsou v hledáčku podivné sekty. Urueta totiž spolupracoval s německým okultistou Wilhelmem Ewersem, který věřil, že film je ideálním médiem pro zesílení a uchování magie…

Silvia Moreno-Garcia se narodila v Mexiku, ale vystudovala v Kanadě a na kontě má více než deset románů. Několik vyšlo i česky; především Mexická gotika z roku 2020, která získala několik cen a přinesla autorce přirovnání k dílům Daphne du Maurier nebo Guillerma del Tora. Opakovaně se inspiruje mexickou kulturou a dějinami, ovšem nezapře ani fanynku klasického filmového noiru a pulpového hororu. Ostatně na univerzitě se zabývala eugenikou v díle H. P. Lovecrafta a kosmický horor stál i v pozadí povídky Bleskový záběr, která byla jakýmsi ideovým předchůdcem Stříbrných přízraků.

V těch vykreslila barvitý svět filmových nadšenců v Mexiku na začátku devadesátých let, tržiště vonící street foodem a překypující nabídkou amuletů a kouzel i fascinující prostředí profesionálních zvukařů, kteří jdou od jedné špatně placené zakázky ke druhé. Ostatně se zvukařinou měli profesní zkušenosti i její rodiče. Mimoděk nás tak autorka poučí, že zatímco v angličtině je označení pro ruchy „foley art“ odvozené od jména zvukaře Jacka Foleyho (ozvučil třeba Fantoma opery z roku 1925), v Mexiku se říká „udělat gaviru“ podle Gonzala Gaviry (mexický zvukař, který získal Oscara za mix zvuku k filmu Vymítač ďábla z roku 1973).