Jungwirth & Sedláčková: Svoboda slova a zodpovědnost

Máte pocit, že se můžete vyjadřovat svobodně, nebo si myslíte, že vás někdo omezuje? A sytí se váš pocit vlastní zkušeností, nebo obavou z nebezpečí, které sledujete zpovzdálí? Z aktuálního průzkumu veřejnoprávního rozhlasu a Sociologického ústavu Akademie věd plyne, že bezmála tři čtvrtiny dotázaných se o svobodu slova neobávají. A necelá třetina říká, že lidé mají dokonce větší možnost vyjádření než před nějakými deseti či více lety. Tato velká sonda napříč českou společností vede k úvaze, jak vnímat nálady veřejnosti. V době, kdy si na nedostatek prostoru k vyjádření paradoxně stěžují političky a politici v přímém přenosu z televizních studií.

Co vlastně máme na mysli, když mluvíme o svobodě slova? Možnost říkat, co chceme a kde chceme, nebo nás zajímá i to, co a jak je vhodné komentovat? Se svobodou se vždy pojí i zodpovědnost. Naše slova a činy mají důsledky. Na otázku, zda má mít přednost ničím nekorigované prohlášení, nebo ochrana jedinců, kterých by se výrok mohl citelně dotknout, se mírná většina lidí ve zmíněném průzkumu kloní k první možnosti. Co ale, až se terčem neregulovaných výroků stanou ti, kteří dnes proti regulacím brojí? Na sociálních sítích můžeme sledovat, jak vypadá, když se jejich uživatelky a uživatelé svobodně a veřejně urážejí. Debata se posouvá od poučené diskuse k hospodské hádce, a dokonce i některá tradiční média dnes ladí svou dramaturgii podle toho, jak který aktér společenského života dokáže rozpálit čtenáře svých statusů. Podobně i v akademickém světě, kde je dnes možné v predátorských časopisech za úplatu publikovat prakticky cokoli, hrozí úpadek kvality vědecké diskuse.

S nástupem internetu a hlavně sociálních sítí se každý může stát redaktorem i editorem vlastní reality. A výsledek? Sílící vědomí, že současná veřejná debata zoufale potřebuje naopak opravdové profesionálky a profesionály, kteří respektují principy novinářské profese a etické kodexy zavedených redakcí. Zpracování informací je řemeslo a má svá pravidla. Média by si neměla tak úplně dělat, co chtějí, a pokud to zkusí, měla by narazit. Podobně jako TV Nova, která před pár dny uznala svou chybu a povinnost zaplatit pokutu, protože na svém serveru TN.cz odvysílala v přímém přenosu neredigovaný rozsudek v soudním procesu s bývalým poslancem Dominikem Ferim. Zazněly tak i citlivé osobní údaje tří Feriho obětí, které znásilnil nebo se je pokusil znásilnit. V tomto případě správně zasáhl Úřad pro ochranu osobních údajů. 

Nikdo by po nás neměl chtít, abychom cenzurovali své názory. Stejně tak je však důležité, abychom argumenty a stanoviska formovali na základě ověřených informací. A abychom zvažovali, jaký mohou mít dopad na druhé. Podobně jako restaurace nesmějí vařit z prošlých surovin, přestože by to bylo levnější, ani slova bychom neměli vypouštět a konzumovat bez rozmyslu. Vždyť i ona dokážou spolehlivě otrávit život.