Směrnice proti „novodobému otrokářství“

Nové evropské migrační směrnice především stanovují postihy pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají „nelegály“, tedy cizince bez platného povolení k pobytu v dané zemi. Přitom právě zaměstnávání nelegálů a obecně nejisté postavení migrantů na našem pracovním trhu, které hrozí rychlým pádem do nelegality, je jedním z hlavních problémů tuzemské migrační politiky.

České úřady nejsou po léta schopny řešit notoricky známý problém: pracovní trh s migranty mají pod palcem neprůhledné pracovní agentury, z nichž některé používají mafiánské praktiky, své zaměstnance cíleně tlačí do postavení nelegálů, aby je mohly snadněji ovládat, vydírají je, vyplácejí jim jen část mzdy, vytvářejí z nich v podstatě zcela bezprávné osoby. Ministerstvo vnitra, které má migrační politiku na starosti, připouští, že o problému ví a že se ho nedaří řešit. Za jeden z důvodů, proč to tak je, uvádí roztříštěnost migrační politiky mezi různé rezorty – ministerstvo průmyslu, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo vnitra. Výsledkem je stav, v němž jsou fakticky agentury téměř beztrestné a migranti nemají mnoho šancí na obranu.

„Nová směrnice by tak mohla být pro Česko zásadní – pokud bude stát závazky skutečně v praxi plnit, tak by mělo být mnohem složitější tolerovat zde velmi rozšíření „novodobé otrokářství“ a především by mělo být pro cizince jednodušší se bránit,“ uvádí Jan Schrott z Mezinárodní organizace pro migraci.

Směrnice stanoví řadu jasných a tvrdých pravidel, mimo jiné i to, že postihy za zaměstnávání nelegálů mohou jít od vyměřené pokuty, přes povinnost firmy zaplatit repatriaci cizince, přes její vyloučení z veřejných zakázek až po její zavření. Naopak migrantům má být zaručena informovanost o jeho právech, dána možnost ochrany na území daného státu, může být zahrnut do programu ochrany obětí obchodování s lidmi.

V obou těchto směrech jde evropská norma podstatně dál než tuzemská praxe, v níž má cizinec jen minimální právo obrany a při pádu do nelegality ho čeká buď vydírání zaměstnavatelem, nebo v případě odhalení, vyhoštění cizineckou policií.

Druhou novou normou jsou takzvané Modré karty, které upravují pracovní migraci pro vysoce kvalifikované zaměstnance. I modré karty poskytují migrantům větší práva než letos přijatý tuzemský model zelených karet, mimo jiné například ve velmi důležitém bodě – podle modré karty má cizince právo na tříměsíční ochrannou lhůtu při hledání nového zaměstnání. Držitel zelené karty má ochrannou lhůtu dvouměsíční, ale pouze tehdy, když ho zaměstnavatel propustí, sám si novou práci hledat nesmí.