Petr Macinka ukázal v horké poušti vstřícnější tvář

Cesta z letiště do centra Rijádu obvykle trvá zhruba půl hodiny, ve špičce ale klidně i dvojnásobek. Vyrážíme krátce po jedenácté večer a navzdory času cesta zabere téměř čtyřicet minut. Silnice zůstávají plné i v noci – město, které vyrostlo na ropě, se nezastavuje. 

Levné pohonné hmoty jsou v Saúdské Arábii dominantním znakem – všeho. Země disponuje přibližně 15 procenty světových zásob ropy, což z ní dělá největší ekonomiku na Blízkém východě. Za litr benzinu dají místní průměrně 13 korun, za naftu 11 korun. Vládnoucí dynastie drží ceny nízko díky státním dotacím, zároveň však investuje miliardy do transformace energetiky. V rámci programu Vize 2030, který prosazuje korunní princ Muhammad bin Salmán, chce země během několika let výrazně snížit svou závislost na ropě a otevřít se zahraničním investicím. 

Proměnu je vidět i v ulicích. Billboardy jsou v Rijádu vedle arabštiny často v angličtině, stejně jako názvy budov. Ambice přilákat zahraniční partnery je patrná všude a živí ji i velké mezinárodní projekty, včetně plánované světové výstavy Expo v roce 2030. Kombinace ropného bohatství s novými příležitostmi (země buduje nové sektory hospodářství a nemá na své vize dostatek ani lidí, ani zkušeností) přitahuje firmy z celého světa. Svou šanci si tento týden nenechala ujít ani česká delegace vedená ministrem zahraničí. V krátké době to byla (po Maroku a Izraeli) už třetí cesta Petra Macinky ve výbušném regionu.  

Jiná tvář