Edúv Syn: Kdybych nedělal hudbu, tak by mi jeblo

Jsou dvě otázky, které nerad dostává. „ Když se mě někdo zeptá na konceptuální umění, nebo na to, jestli má být umění politické, tak rovnou říkám na shledanou,“ prohlásí poťouchlým tónem Matej Myslovič – výtvarník a rapper vystupující pod jménem Edúv Syn, a dělá, že se zvedá od stolu a odchází. Hned však znovu usedne a směje se.

Jsou to otázky, jež ho nudí, ale novináře snadno napadnou. Podobně jako ve stejný čas hudebník Fvck_kvlt, i Edúv Syn vyrostl ze slovenské punkové scény, ovšem vzepřel se vůči jejím omezením tím, že v roce 2019 vyměnil kapelní život a kytarovou hudbu za rap. Takový, který v sobě spojuje jak umělecké cítění, tak subkulturní přístup. Na jedné straně svoji tvorbu umí použít politickým způsobem, na straně druhé zachází se svými nahrávkami a texty v podstatě výtvarnou technikou a nechce se nechat spoutat jednou poetikou. V tom nemá Edúv Syn srovnání – a podle nahrávek i při osobním setkání je zjevné, že si tvoří svůj vlastní osobitý svět a pobývá v něm.

Tam, kde novou slovenskou punkrapovou scénou spříznění Fvck_kvlt nebo Adam Dragun z Berlin Manson spoléhají v textech na srozumitelnost, u Edova Syna se každodenní zážitky roztékají do psychedelických. Realita tu je vždy trochu na pomezí halucinace a mezi denním sněním a nočními můrami vede jen tenká hranice. Rap Edova Syna je rap divoké mysli, která si neumí dát pauzu.

„Nerozděluju, jestli píšu, nebo nepíšu, nahrávám, nebo nenahrávám. Je to permanentní proces. Někdy prostě jedu metrem, mám zapnutou aplikaci a nahrávám do telefonu,“ líčí Myslovič, který je už sedm let usazený v Praze. „Děje se to proti mojí vůli, někdy bych to i rád zastavil a měl klid. Nedělám hudbu proto, že chci, ale proto, že musím. Jinak by mi jeblo,“ popisuje neodbytné nutkání tvořit, jež se projevuje třeba tím, že letos kromě čerstvého alba Levý král už vydal nahrávku Behind the Hills Boys, která se vrací do dob jeho dětství a dospívání na slovenském Záhoří.