Být lesba v armádě bylo jako spáchat zločin

Desítky let měli gayové a lesby zakázáno pracovat v kanadské armádě, u policie a ve státních úřadech. „Pořádek“ hlídal zvláštní tým vyšetřovatelů, a když se na někoho s jinou orientací přišlo, byl bez velkých ceremonií vyhozen. Týkalo se to tisíců lidí, kteří o svých, často děsivých, zkušenostech léta mlčeli. Situaci změnila až hromadná žaloba, která jim v roce 2017 vymohla oficiální omluvu od kanadské vlády a o rok později stamilionové odškodné. Klíčovou postavou této akce byla Martine Roy (62), bývalá vojačka, kterou potkal stejný osud. 

V osmnácti letech jste podle svých slov byla „trochu punkerka s ježatým účesem“ a přidala se k armádě. Jak se někdo takový ocitne právě u vojska?

V té době jsem nevěděla, čím chci být, ale věděla jsem, že chci pomáhat lidem a měnit svět k lepšímu. Jak přesně, to jsem neměla tušení. Na radu svého otce jsem se tehdy hlásila ke Královské kanadské jízdní policii nebo do programu Katimavik, což je kanadský projekt pro mládež, v rámci něhož lze například pracovat jako dobrovolník. V Katimaviku mě poslali společně s dvanácti dalšími teenagery do nějakého šíleného zapadákova, kde se mi moc nelíbilo. Takže jsem nakonec zvolila třetí místo, které mi otec doporučoval, a to armádu. 

Pořád moc nerozumím tomu, proč právě armáda. Pomáhat lidem se dá přece i jinými způsoby.