Petra Hůlová: Text jako blabla

„Je to celé uměle nafouknuté,“ reagovali moji polští kolegové na debatě v Cieszyně na smršť na sítích kolem slov nositelky Nobelovy ceny, polské spisovatelky Olgy Tokarczuk, že ke své práci používá umělou inteligenci, jak se vyjádřila na nedávné mezinárodní konferenci Impact v Poznani.

Na zpáteční cestě z Cieszyna čtu ve vlaku knihu Naomi Klein Dvojnice, kde se píše o světě „za zrcadlem“, který je pokřiveným odrazem toho našeho, a právě proto se proti němu tak špatně bojuje. Svět za zrcadlem se ohání podezřívavostí vůči elitám a deklaruje boj proti umlčování, právo na názor a nedůvěru k mainstreamu až na to, že jeho fašismus je především ten levicový, rasismus je hlavně černý a představitelé utlačovaných menšin jsou muži, oběti feminismu.

Stejně jako je klamný dress code technooligarchů, jejichž džíny s tričkem signalizují „jsme jedni z vás“, tak příběh kolem AI je prodáván jako „nevyhnutelný vývoj“, ačkoli nevyhnutelně generuje jen závislost. Stejně nevyhnutelně jako nyní ve Švédsku ze škol stahují tablety a vracejí do hry papíry s tužkou v obavách z rostoucí negramotnosti.

Vzýváme chytrá řešení AI, ale jako populace hloupneme, hovoříme o potřebě společnost zpomalit, zatímco hledáme, jak kdeco a kdekoho předběhnout zahlceni tím, co masivně generuje námi prosazovaný růst produktivity.