V Česku jako na Havaji
Prožít dovolenou doma má pro mnoho lidí příchuť nežádoucí improvizace. Chybí moře, stálé počasí, vysoké hory, skutečná exotika, čeština zní stále stejně a bez tajemství, líčení pobytu u Máchova jezera schází patřičná dávka prestiže. V předvolebním období navíc na turisty z billboardů pokukují politici a utvrzují je v pocitu, že tohle není žádný únik všednímu dni. Dovolená v Česku vypadá jako „plán B“, když na ten atraktivnější chybí peníze. Ale nemusí to tak být vždycky.
„Říkal jsem vám to – na Baťáku se nadřete jako barevní.“ I správce přístaviště ve Starém Městě vypadá, že toho má po zkušební jízdě dost. Karel Volf se zmoženě opírá o kormidlo a otírá si zpocené čelo. „S touhle lodí to prostě není žádná legrace, však ještě sami uvidíte,“ obrací se k posádce tvořené třemi dospělými a třemi dětmi, která právě absolvovala zhruba půlhodinovou lekci na motorové obytné lodi Havaj. Teď je na palubě čeká týdenní dovolená na Baťově kanále na jihu Moravy.
Dva muži a jedna žena, kteří tvoří dospělou část posádky Havaje, působí po návratu do přístaviště trochu zmateně. Pravděpodobně se jim všem honí hlavou podobné myšlenky, které by se daly shrnout do otázky:
„Byl to opravdu tak dobrý nápad, jak se zdálo?“
Rozjet Havaj, to ještě nebyl žádný problém. Překvapení nastalo v okamžiku, kdy bylo třeba desetimetrový kolos zastavit a otočit se s ním na úzkém kanále. Zastavit tuhle loď totiž téměř nejde, má obrovskou setrvačnost, navíc ji unáší vítr, proud a nerovnosti ve dně kanálu.
I průjezd pod nízkým mostkem znamená pro začátečníka adrenalinový zážitek, který se podobá akrobatickému skoku skrz hořící obruč – nervózní pohled proměňuje několikametrové vzdálenosti mostních pilířů od lodního trupu na pouhé milimetry a každý neopatrný pohyb kormidlem vyvolává dojem fatálního vychýlení s neodvratnými setrvačnými důsledky. Všichni na lodi musí navíc před průjezdem téměř zalehnout, aby je konstrukce mostu neskalpovala.
Sebevědomí se ale po ukončení první plavby rychle vrací. „To je na tom právě to nejlepší – tahle parta je totálně šílená a dočkat se můžeme čehokoli. Vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že jsme se s dcerami ocitli na lodi, i když s tím nikdo nemá žádnou zkušenost,“ vysvětluje Stanislav Lustig, jenž se při zkušební jízdě ujal role předního lodníka neboli člověka, který stojí na přídi s bidlem v ruce a snaží se zabránit nárazu do břehu. „Co taky čekat od doktorů a lidí kolem zdravotnictví – jsou to cynici,“ pokračuje Lustig v charakteristice svých spolucestujících.
Celý článek najdete v Respektu 34/09
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
