Tvářemi k sobě u jediného stolu tu sedí šest lidí s očima zabodnutýma do otevřených notebooků, na zdi se střídají blikající webové stránky, někomu co chvíli drnčí telefon. Jsme v centrále firmy CZ.NIC, správce veškerých internetových domén s koncovkou „.cz“ – a právě zdejší „ajťáci“ mají teď pohotovost po útocích, které český digitální svět zažil minulý týden. Jejich rozsah tu prý nikdo nepamatuje a nelze vyloučit, že jsou předzvěstí něčeho ještě drtivějšího.
Nákup z tržiště
V pondělí zkolabovaly největší zpravodajské servery, o den později byl na desítky minut vyřazen z provozu největší tuzemský portál Seznam.cz. Ve středu se hroutily weby bank, ve čtvrtek stránky mobilních operátorů. Od té doby je zatím klid. Ale užívat si ho moc dobře nejde. Množství informací o tom, co se vlastně stalo, totiž zůstává minimální.
Při pohledu zvenčí se Česko jeví jako ideální testovací prostor pro útok na větší cíle.
Ušlý zisk z reklamy v případě médií, počet neprovedených transakcí v případě bank, to jsou zatím nejviditelnější škody, jaké za sebou kybernetická bouře zanechala. Škoda, již v tuto chvíli nedokáže nikdo vyčíslit, se však týká především důvěryhodnosti tuzemského internetu. „Nejzajímavější na tom všem je skutečnost, že to mohl udělat i člověk, který počítačům nijak zvlášť nerozumí. Stačí vám k tomu přístup k internetu i obyčejný mobil, může to být otázka pár tisíc korun,“ vysvětluje šéf expertů z CZ.NIC Martin Peterka. „Na webu lze i se základní znalostí počítačů najít specializovaná ‚tržiště‘, kde se takovéto organizované útoky nabízejí.“
V menším už podobnou internetovou smršť Češi zažili. Minulé ataky směřovaly na web autorského svazu OSA, na weby parlamentu či vlády. A vždy to šlo podle stejného mustru, tzv. DDoS útoku, kdy útočník server zahltí obrovským množstvím úkolů a síť zkolabuje (viz rámeček Útok ve stylu DDoS). „V minulosti se ale vždycky nabízela nějaká motivace, třeba schvalování kontroverzní regulace internetu a podobně. Tady zatím v motivech tápeme,“ říká pan Peterka. „Záběr cílů nebyl nikdy tak široký jako právě dnes.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
