Poslední tajemství Foglarových Stínadel

Když před 27 lety zemřel spisovatel Jaroslav Foglar, našlo se v pozůstalosti v jeho žižkovském bytě ledacos, ale to nejočekávanější nikoli. V době vrcholného zájmu o příběhy Rychlých šípů několikrát naznačil, že pětice hochů zažívajících dobrodružství (nejen) ve Stínadlech měla reálné předobrazy. Že zná jejich skutečná jména i adresy, a dokonce je má napsané v zapečetěné obálce, kterou budou moci fanoušci otevřít po jeho smrti. Jenže žádná taková obálka buď nikdy neexistovala, nebo ji autor nakonec zničil a největší tajemství si odnesl do hrobu.

To však neznamená, že se v jeho odkazu už nedá nic objevovat. Takzvaná Stínadelská trilogie byla nedávno znovu vydána zásluhou Skautské nadace Jaroslava Foglara. Tentokrát s ilustracemi Jiřího Gruse, který v této roli nahradil legendárního autorova spolupracovníka Jana Fishera, jenž za první republiky navždy definoval, jak Rychlé šípy vypadaly. Grus to respektoval, nicméně dynamickým zpracováním klasiku přizpůsobil vnímání současných teenagerů. Kupříkladu na rozdíl od svého předchůdce ví, že když se kluci servou, teče u toho krev.

Šéf Skautské nadace Roman Šantora se nyní rozhodl se za tímto počinem spolu s Grusem ohlédnout. V působivém grafickém zpracování Martina Peciny nepřibližuje jen vznik obrázků a směřování Grusovy ruční kvašové malby k čím dál větší akčnosti. Zároveň se snaží „poodhrnout oponu“ Foglarova fikčního světa. Zájemci tak v reprezentativně pojaté publikaci poprvé najdou faksimile spisovatelových poznámek, z nichž Stínadla postupně získávala svou podobu. Názvy uliček a plácků si psal na pokladní účtenky a z rukopisů vyplývá, že na prvotních nápadech dialogů i popisu děje toho ve finální verzi nemusel moc měnit – s výjimkou třetího dílu.

Zatímco Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří napsal ve čtyřicátých letech, k závěrečnému Tajemství Velkého Vonta se dostal o tři dekády později. A byla to jediná část trilogie, již před vydáním – ke kterému kvůli nepřízni režimu došlo až po revoluci – konzultoval se čtenáři, respektive čtenářkami. Právě absence dívčích hrdinek v prvních dvou dílech československým dětem nejvíc vadila, Foglar proto v Tajemství nakonec nechal větší prostor dívčímu spolku Amazonky, což teď Grusovi poskytlo možnost rozehrát v ilustracích mezi chlapeckými a dívčími postavami i jemně koketní hru.