Nechtěla jsem být ženský ideál, ale enfant terrible

Víc než kritiky jsem se bála, že si knihy nikdo nevšimne, že propluje a zmizí,“ přiznává Marie Škrdlíková, autorka sbírky povídek Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje. Nejistota se ostatně táhne i křehkými texty, v nichž zejména skrze dívčí a ženské postavy zachycuje dětství a dospívání, rozklížené vztahy, pocity samoty i hledání životního smyslu.

Její obavy se však nepotvrdily. Mladá autorka dokázala zaujmout hlasem dospívání už ve svém debutu; upřímností a vyjádřením nepojmenovatelných pocitů. Kniha tak patří k řadě úspěšných povídkových souborů, jež výrazně promlouvají do diskuse i literárních cen za minulý rok – a získala za ni nominaci na Magnesii Literu v kategorii debut roku.

„Škrdlíková nevysvětluje, ukazuje. Umí držet napětí a probouzet empatii se svými postavami. Její povídky jsou plné dětí překvapených nepochopitelným životem, plné nestandardních dívek a žen, které jdou nezvyklou životní cestou. Podivné rodinné systémy se často hroutí, komfortní zóny nefungují, život je riskantní, ale přitažlivý. Texty svou sugestivitou budí pocit pravdivosti, nepůsobí jako intelektuální hříčky od psacího stolu,“ zdůvodňuje porota výběr.

Moc přírody