Nejvyšší státní zástupce mi řekl, že Blažek se na mě zlobí. Místo aby ho odkázal do patřičných mezí

Po osmadvaceti letech v soustavě státního zastupitelství, v níž jste dozorovala řadu významných případů souvisejících s korupcí, terorismem a extremismem, jste se rozhodla odejít. Jak těžké pro vás bylo po tolika letech udělat takto radikální krok?

Rozhodnutí se nezrodilo samozřejmě ze dne na den. Práci státního zástupce mám ráda. Je pro mě nejzajímavější v celé soustavě trestního procesu, protože jste od začátku až do konce příběhu, který pomáháte vytvářet, u jeho zrodu a jste i u jeho konce, kdy pachatele obžalováváte a u soudu prokazujete jeho vinu. Tohle mě bavilo, je to kreativní práce. A bylo to pro mě při rozhodování, zda zůstat, velké plus. Zároveň se situace v soustavě státního zastupitelství změnila způsobem, který je pro mě těžko přijatelný.

V rezignačním dopise jste jako jeden z důvodů uvedla, že „se z prostředí, které bylo dříve postavené na odbornosti, přirozené autoritě a otevřené odborné diskusi, stává systém založený spíše až na patologické opatrnosti, alibismu, bezdůvodném formalismu a prvoplánové loajalitě vůči aktuálnímu mocenskému nastavení“. Co konkrétně máte na mysli?

Delší dobu pozoruji, že v soustavě státního zastupitelství vzrůstá atmosféra strachu. A v poslední době mám pocit, že vzrůstá opravdu rychle, ten strach je hlubší. Když někdo dá najevo kritické připomínky vůči nadřízeným, má obavy, že bude postihnut. Mám zpětnou vazbu od řady kolegů, kteří popisují problémy v soustavě a s nadřízenými. Jako velmi alibistické vidím tvrzení vrcholných představitelů soustavy o tom, že státní zástupci mají být odvážní, kritičtí a otevření. Ti stejní lidé, mluvím i o současné nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové, nejsou však přístupní ani diskusi, ani konstruktivní kritice. I když se tak navenek svými slovy vždy budou snažit ten dojem vyvolat, nejsou otevřeni žádným jiným názorům a vše vidí jako ohrožení jejich osob.