Příznivci vstřícnosti k uprchlíkům prohráli

Evropský azylový systém zkolaboval před více než deseti lety pod náporem syrských uprchlíků a Evropská komise od té chvíle tlačila na velkou reformu, kterou se podařilo uvést do reality tento pátek. Její výsledná podoba se vzdaluje od vstřícnosti, kterou unijní instituce i německá kancléřka Angela Merkel před deseti lety prosazovaly, a více odráží pohled těch, již uprchlíky ve svých zemích vidět nechtějí.

V Česku tuto skutečnost zakrývá fakt, že populisté tvořící dnešní vládu nový pakt bez ustání torpédují. Zaměřují se přitom na jednu jeho složku, povinnou solidaritu se státy na hranicích Unie – ačkoli ji Česko svou pomocí ukrajinským běžencům momentálně splňuje a ačkoli tato solidarita ani do budoucna nespočívá v kvótách a je možné se jí účastnit finančně. Halasným protestem proti tomu méně důležitému však – což je pro českou debatu o zahraničních tématech typické – odvádějí pozornost od toho podstatného. 

Politicky nutné

Tím je především nové pravidlo, že nově příchozí mají být hned na hranici rozděleni podle země svého původu. Kdo pochází ze státu, jehož občané v minulých letech se svou žádostí o azyl uspěli v méně než 20 procentech případů, nebude právně vzato vpuštěn na evropskou půdu. Na vyřízení své žádosti musí čekat v nově zřízených centrech. Maximálně do tří měsíců – mnohem rychleji, než je dnes obvyklé – by se měl dozvědět výsledek a po případném odmítnutí má být rychle deportován pryč z Evropy.