Moje ticho je hlasitější než zvuk zesilovače Marshall

Zosobňuje vše, čím si prošla populární hudba Latinské Ameriky posledních šedesáti let. U mnoha zvratů byl jako jeden z prvních, některé dokonce inicioval.

Dlouhá a žánrově mimořádně pestrá kariéra mu přinesla různorodé publikum mnoha generací, které často ani nezná jeho tvorbu v celé plnosti. Pro ty, kterým je přes sedmdesát, je Gustavo Santaolalla průkopníkem rockové hudby v Argentině – muzikantem, který pomáhal do rocku dostat španělštinu a lokální témata. Pro posluchačstvo ve středním věku je uznávaným skladatelem filmové hudby, držitelem dvou Oscarů za hudbu ke snímkům Zkrocená hora a Babel, případně také lídrem kapely Bajofondo, která modernizovala tango pro 21. století. A konečně pro ty, kterým je sedmnáct, je autorem soundtracku k veleúspěšné hře a následnému seriálovému hitu The Last of Us.

Gustavo Santaolalla má pro každého něco. Průřez vlastním životem v hudbě, během něhož zaznějí jak motivy z herního soundtracku The Last of Us, tak jedna z jeho prvních písní, kterou napsal v patnácti ještě v Argentině, se odehraje 28. dubna v pražském Hudebním divadle Karlín. Stane se tak v rámci Composers Summit Prague a za doprovodu Českého národního symfonického orchestru.

„Přestože většina mé filmové hudby není orchestrální, využívám postupů, které funkci orchestru napodobují. A někdy to jsou třeba i tak nezvyklé prvky jako zvuk plastových trubek. Proto je pro mě tak lákavé podívat se na svou hudbu ze zcela jiného úhlu a zapojit do ní skutečný orchestr,“ popisuje svou perspektivu čtyřiasedmdesátiletý Gustavo Santaolalla s velkým zápalem během videohovoru ze svého studia v Los Angeles.