Aby nepřijely buldozery

O co víc zůstávají devadesátá léta neprozkoumaným desetiletím, o to víc evokativních přívlastků se s nimi pojí. Dlouhou dobu byla „divoká“. Samozřejmě „svobodná“. Pro jednu generaci, která se během nich vyšvihla do čela svých oborů, „zlatá“. Došlo-li na módu, pak „bizarní“. V přídavné jméno se nakonec proměnila i sama. Je-li v architektuře něco nevkusné nebo ošklivé, je to jednoduše devadesátkové, stojí v úvodu knihy, která se věnuje stavbám, jež vyrostly v Praze mezi lety 1989–2004, kdy na jednom konci padl komunistický režim a na druhém Česko vstoupilo do EU. 

Zástupným symbolem vrcholného architektonického nevkusu doby se v této zobecňující logice stalo „podnikatelské baroko“ – opulentní stavby, nezřídka vily na okrajích měst s balustrádami, sloupy a barevnými fasádami. Zdobné prvky měly do světa vysílat zprávu o ekonomickém vzestupu majitele v novém tržním prostředí, kde se po nějakou dobu mohlo cokoli, ale v němž – jak vzpomínají architekti zpovídaní pro potřeby jednotlivých kapitol – nikdo neuměl fungovat a „nikdo nic nevěděl“. 

Právě charakter prostředí zajímá autorstvo stejně jako architektonické pojetí třicítky vybraných staveb. Jsou mezi nimi třeba Palác Myslbek, industriální mostní tubus linky metra B, pražské Výstaviště nebo atriový hotel Hilton. Příběhy staveb jsou vsazené do příběhu doby, kdy do Česka razantně vstoupil kapitalismus i zahraniční investoři, objevily se bankovní půjčky, nové typy budov i první soukromé architektonické ateliéry. Nastal prudký rozmach málo regulovaného stavebnictví. Kniha nabízí i vhled do fungování ateliérů a filozofií osobností jako Karel Prager (bytový komplex v Jinonicích) nebo Eva Jiřičná (hotel Josef). 

Čtyři bloky studií odděluje jako průduchy několik solitérních textů dokreslujících téma, třeba studie proměn profese architekta či vývoj územního plánování. Mezi velkoryse pojatým fotografickým doprovodem se jako hravé gesto vynořují na lesklé křídě vyvedené výřezy z dobových inzerátů na stavebniny, obklady či kancelářský nábytek, jež dokreslují byznys poetiku i estetiku doby. Do povedeného grafického řešení spadá i obálka ilustrující přísnost a diskotéka v názvu. Přední straně dominuje titul vyvedený černě na fialové. Zadní strana patří budově vyvedené v zelené metalíze.