Bez realitky? Ne tak docela

Zákaz zřídit si v místě nájmu trvalé bydliště a používat poštovní schránku. Místo nájemní smlouvy smlouva o ubytování. Podmínka českého občanství. Přepronajímání městských bytů načerno. Kontrola výše příjmu u banky. Tohle všechno je současná realita na trhu s nájemním bydlením – a platí to zejména v Praze a Brně, kde se v posledních letech setkala potřeba bydlet s neregulovaným trhem i divokými nájemními vztahy. Disproporce je už tak do očí bijící, že se jí začali zabývat i čeští ministerští úředníci. 

Teoreticky české zákony více chrání nájemníka coby slabší stranu. Realita je ale opačná. O tom, že výše popsané nelegální nebo minimálně diskriminační jevy jsou na trhu s bydlením přítomny, svědčí fakt, že se s nimi setkává spousta lidí včetně autorky tohoto textu. To, že jsou tyto praktiky nelegální, není v zápasu o bydlení nic platné. Poptávka po bytech za únosnou cenu dramaticky převyšuje nabídku, pravidla jsou tedy jasná: pokud na tyto podmínky nepřistoupíte vy, najde se někdo ještě o chlup zoufalejší, kdo na ně kývne. 

Nájemní, nikoli podnájemní

V posledních pár letech začaly na situaci úspěšně parazitovat ještě takzvané zprostředkovatelské agentury – největší z nich jsou Dokonalý nájemník nebo Ideální nájemce. Je to servis pro majitele bytů, kteří nechtějí mít se svým pasivním příjmem žádné starosti – nechtějí vybírat nájemníky, pečovat o nájemní vztahy ani o nemovitost, kterou nabízejí. Agentury si od nich byt pronajímají, garantují placení, i kdyby byl zrovna prázdný, a starají se o veškerý provoz. Nájemníkům nabízejí takzvané podnájemní smlouvy, což jim umožňuje výrazně oklešťovat jejich práva. Podnájemníky navíc zákon nechrání před výpovědí bez udání důvodu. Ve smlouvách jsou zakotvené třeba pokuty za to, že člověk nenahlásí ztrátu práce, navyšování kauce při prodloužení smlouvy na další rok nebo požadavky na pravidelné kontrolní fotografie bytu. V této situaci vydala ministerstva spravedlnosti a pro místní rozvoj v polovině února stanovisko, které uvádí na pravou míru, že firmy nemohou být nájemníkem (firma nemůže deklarovat potřebu bydlení). Podle jeho výkladu jsou smlouvy nabízené firmami nikoli podnájemní, ale nájemní, se všemi právy, která k tomu náleží.