Václav Moravec: Z televize se stává samoobsluha politiků

Svou nedělní politickou talkshow moderuje už jednadvacet let, a ještě nikdy nečelil většímu tlaku. Vláda Andreje Babiše plánuje změnu financování, která může ohrozit nezávislost veřejnoprávních médií. A vedení České televize nedávno odvolalo jeho stálou dramaturgyni kvůli neochotě pozvat do pořadu Otázky předsedu SPD Tomia Okamuru. Její nástupkyně pak pozvání Okamury nařídila. Václav Moravec tak bude v neděli 8. března moderovat debatu, kterou předem označuje za nejzajímavější ve své kariéře.

Chystá se podle vás vláda Andreje Babiše ovládnout Českou televizi?

Myslím, že nejen vláda. Místo slova ovládnutí bych ale spíše použil oslabení.

Jak to myslíte? 

Vláda si do programového prohlášení dala, že chce změnit financování veřejnoprávních médií, což může být efektivní nástroj k jejich dalšímu oslabení. Snaha televizi oslabit není nová, existuje minimálně od roku 2020, kdy si politici prosadili do Rady České televize své lidi, přes něž na televizi tlačí, aby k nim byla povolnější. Postupují chytře, způsobem vaření žáby. Vymění přes Radu ČT nepohodlného generálního ředitele, naléhají na odstranění kritických novinářů, přidají požadavek, že musí být ve vysílání více zastoupení, následně vás zavalí stížnostmi, na něž musíte donekonečna odpovídat, aby vás umořili. 

Přeje si oslabení televize přímo premiér Babiš?

Domnívám se, že jemu jsou média veřejné služby ukradená, protože komunikuje hlavně skrze sociální sítě. Ví, že to média obratem amplifikují. Vlastně televizi moc nepotřebuje. Premiér se ale pohybuje v nějaké politické realitě, jeho vláda se opírá o strany, které chtějí televizi dobýt a jsou ve svém přístupu brutální. Mluvím hlavně o SPD, jejíž politici nejvíc prosazují změnu financování médií veřejné služby a zrušení poplatků13 minBabiš vyrazil proti médiím. To by jim poskytlo další možnost ovlivňovat kritičnost a podobu televize skrze rozpočet. 

Chce SPD dostat televizi pod svou kontrolu podobně bleskově, jako k tomu došlo na Slovensku, kde vláda Roberta Fica nechala v krátkém sledu vyhodit jejího ředitele, změnila název, strukturu a obsah vysílání? 

Andrej Babiš nemůže brát ohledy jen na zájmy svých koaličních partnerů, ale i na reakci veřejnosti. Proto jsem říkal, že vládě nejde o ovládnutí, nýbrž o postupné oslabování televize. Kdyby ji spoutali ze dne na den jako na Slovensku, mohla by část veřejnosti reagovat podrážděně. Babiš ví, že k podobnému výsledku může dojít pomaleji a menšími kroky, v jejichž důsledku televize časem stejně nakonec imploduje. 

Obavy o osud médií veřejné služby vyjádřilo 2700 zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu, kteří podepsali výzvu za zachování televizních a rozhlasových poplatků. Říkají, že současná vláda chce změnou financování televizi zpolitizovat. Vy jste svůj podpis nepřipojil, co vás k tomu vedlo?

Můj názor je, že novináři, kteří o poplatcích chtějí referovat a ptát se na to hostů, by takovou petici neměli podepisovat. Politici jim pak logicky namítnou: podepisujete petice, takže jste aktivisté. Tím je zbaví kredibility. A vadila mi ještě další věc. Svůj podpis pod petici připojili někteří členové managementu divize zpravodajství, přihlásili se k tomu, že chtějí zachovávat nezávislost televize veřejné služby, v mých očích se však dlouhodobě podílejí na opaku. 

O kom mluvíte?

Mám na mysli především ředitele divize Zpravodajství a publicistiky Petra Mrzenu. 

K jeho roli se ještě dostaneme. Zkoušeli vás kolegové k podpisu petice přesvědčit? 

Dva z předních signatářů za mnou přišli, zda bych nepodepsal. A také jsem měl hodinu trvající rozhovor s moderátorem Danem Stachem, hlavní tváří petice. Ptal se mě, jestli mám s textem petice problém. Vysvětlil jsem mu, že nikoli, ostatně jsem se ve svých předchozích veřejných vystoupeních stavěl za nezávislost financování ještě razantněji, než jak to formuluje petice. Vysvětlil jsem mu podobně jako vám, že když moderuji politickou debatu, nemůžu si dovolit, aby mi politici vyčítali, že nejsem nestranný, nebo aby mě opět radní ostřelovali jako aktivistu. Řekl jsem mu také, že mám radost, že konečně zaměstnanci televize nemlčí k tomu, co se děje. A že mám radost, že si stoupl do čela té iniciativy, protože pochopí, jakým hejtům čelí tváře, které dělají kritickou publicistiku. 

Co by měli novináři zdejších veřejnoprávních médií dělat, aby se jich podobně jako v Maďarsku nebo na Slovensku politici nezmocnili? 

Posilovat kritičnost novinářské práce a být kolegiálnější. Když vám před týdnem nedali prostor na tiskovce premiéra, vaši otázku následně položila jen jedna další novinářka. Líbí se mi, že když na Slovensku něco podobného udělá Robert Fico, otázku, jíž se vyhnul, následně zopakují tři další média. I ze zpravodajství se vytratila větší kritičnost postavená na faktech. Stírají se hranice mezi zpravodajstvím a publicistikou, i po nás publicistech se chce, abychom si čárkovali, kolikrát v našich pořadech konkrétní politici byli, místo aby prioritou byla kritičnost, zajímavý obsah, polemika mezi politiky a odborníky na daná témata. Tím, že rezignujeme na vyšší standardy novinařiny, děláme z médií snadnější kořist.

Publicista Petros Michopulos říká, že jediná účinná cesta, jak nezávislost televize ubránit, je jít do stávky. Souhlasíte s ním?

Petros má nepochybně pravdu v tom, že pokud situace povede k dalšímu oslabení televize, stávka může být řešením. Stávku vyhlašují odbory. Bylo by absurdní, kdyby ji vyhlašoval management zpravodajství, jak naznačuje v rozhovorech. Protože ten za to, kam jsme se dostali, nese spoluvinu. Zásadní je, v jaké míře by nás podpořila veřejnost. Jen její podpora by politiky mohla odradit od větších zásahů do televize.

A co v tomto smyslu od české veřejnosti čekáte? 

Vycházím z tvrdých sociologických dat a pro mě samotného jsou překvapivá. Podle výzkumu, který jsme prezentovali v prosincových Otázkách, je pro sloučení České televize a Českého rozhlasu více než polovina populace. A přes 60 procent dotázaných nerozlišuje mezi systémem poplatků a napojením financování televize na státní rozpočet. Lidé většinově věří politikům, že by změna přinesla větší efektivitu, průhlednější hospodaření, ušetřilo by jim to. Tím, že se vůči tomuhle zkreslení vedení televize dlouho nevymezovalo, jsme část lidí ztratili. Nerozumějí nám. 

Šel byste stávkovat?

Pokud stávku vyhlásí odbory, tak ano. Nejsem stávkokaz. Mám obavy, zda se může zopakovat rok 2000, kdy televizní stávka dokázala zaplnit náměstí. A zda by při nás stála kritická masa, které se premiér Babiš bojí. Je to i tím, že se totálně proměnilo mediální prostředí. Vznikla řada nových projektů, jež dobře plní veřejnou službu, a Česká televize může být zaměnitelná.

Management má být odvážný

Jak podle vás může vypadat další oslabování televize?

Sociolog médií Jaromír Volek nedávno mluvil na semináři televizních odborů o fenoménu „depolitizace“ hlavní zpravodajské relace – v hlavních zprávách přibývá měkkých zpráv a politici dezinterpretují fakta. Jeden řekne, že zákon o rozpočtové odpovědnosti byl porušen, druhý řekne, že nebyl, a tím to končí. Zprávy se proměňují ve spotřebitelské informace, novináři se tvrdého předložení nezpochybnitelných faktů vzdávají. Tohle je to postupné oslabování kritičnosti televize veřejné služby, o němž jsem mluvil.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Televize vysílá o demonstraci Milionu chvilek pro demokracii, kterou bez oponentury interpretuje poslanec zvolený za SPD Miroslav Ševčík. Ve vysílání kádroval předlistopadovou minulost prezidenta, aniž by od moderátora padaly tvrdé otázky na komunistickou minulost ministra obrany Jaromíra Zůny, kterého Ševčíkova SPD nominovala do vlády. Jindy zase profesora medicíny Vladimíra Beneše poučuje o očkování novinář Daniel Kaiser, aniž by měl odborné znalosti. Televize se v takových chvílích – a stále jich přibývá – stává průtokovým ohřívačem postfaktického světa, v němž jsou každý nesmysl nebo lež pokládány na roveň faktům.

Jak by ale trend oslabování mohl pokračovat?

Stala by se z nás totální samoobsluha politiků, kde by každý z nich říkal, co chce, a my bychom jim jen ráno odemkli, zapnuli kamery a večer je zase zhasli a zamkli. 

Co budete dělat konkrétně vy, když vláda koncesionářské poplatky zruší a televize půjde dál cestou, před níž varujete?

Nebudu v České televizi za každou cenu. Dojde-li ke změnám, které budou v rozporu s mým svědomím, nepochybně ji opustím. 

Dělá současné vedení v čele s generálním ředitelem Hynkem Chudárkem dost pro to, aby nezávislost televize uhájilo?

Obávám se, že ne. 

Chudárek zaslal otevřený dopis poslancům z mediálního výboru, v němž se vyhraňuje vůči kritice, že hospodaření televize je neprůhledné, vydal také tiskovou zprávu, kde hájí veřejnoprávní poplatky. To nestačí?

On k tomu byl donucen tlakem odborů. První výraznější prohlášení vydal až poté, co ho předseda nezávislých odborů seznámil s tím, že odbory přijdou s vlastním prohlášením, protože už jim dochází trpělivost. 

Co měl Chudárek podle vás udělat jinak?

Jakmile vláda do svého programového prohlášení napsala, že chce změnit financování televize veřejné služby, měl vystoupit, být slyšet, hájit televizi. Ne to dělat z donucení se zpožděním. 

Jak si jeho přístup vysvětlujete?

Myslím, že jsou za tím kariérní ambice, chce být dál generálním ředitelem. Jako bývalý obchodní ředitel si také může myslet, že když půjde zákulisní cestou a nebude dělat velká gesta, domluví se s politiky na nějakém velkém kompromisu. 

Není to správná cesta?

Mám to štěstí, že jsem v životě nikdy nechtěl být manažerem, natož generálním ředitelem. Jako novinář mám svobodu slova a myšlení, o které se nenechám nikdy připravit. Myslím si každopádně, že i management má být odvážný, zvlášť ve středoevropském postkomunistickém prostředí. A ne politikům svou pasivitou pomáhat posouvat hranici toho, co si vůči nezávislému médiu mohou dovolit. 

Oslabování televize podle vás už nějaký čas probíhá. Co ho vlastně spustilo? 

Aktuální fázi zahájil už rok 2020, kdy politická většina ve sněmovně zvolila do Rady ČT lidi, kteří jdou politikům na ruku. Když v roce 2023 skončil ve vedení televize Petr Dvořák a ve zpravodajství Zdeněk Šámal, na jejich místa byli dosazeni nástupci, kteří umožnili posouvat zmíněnou hranici oslabování. Tlaky na televizi zesilovaly právě přes Radu ČT. Management a vedení zpravodajství s ní začaly konzultovat vše možné od pravidel předvolebního vysílání až po to, kdo z politiků a jak často bude v jakém pořadu vystupovat. Rada ČT se totálně mimo zákon posunula do role jakéhosi dramaturgického orgánu, jenž rozhoduje o podobě vysílání do nejmenších detailů. Řešila například, kolik času bylo věnováno pokrytí Dnů lidí dobré vůle na Velehradě ve srovnání s Prague Pride, což je bizarní a absurdní. 

Kteří radní jsou podle vás převodovou pákou politických tlaků?

Především Luboš Xaver Veselý a Pavel Matocha. Ten již v roce 2020 deklaroval, že nejproblematičtější pořady se poznají podle množství negativních dopisů od diváků. Logicky největší kontroverzi vzbuzují ty nejkritičtější pořady, což ovšem neznamená, že jsou špatné. Místo toho, aby silný management v posledních třech letech bouchnul do stolu a tyto pořady ochránil, umožnil radním vyvíjet tlak na jejich autory. My jsme například museli začít dokládat nejen, jak jsou v debatě zastoupeny jednotlivé politické strany, ale i jejich místopředsedové a předsedové. Když jsme se proti tomu ohradili a zvali jsme hosty podle aktuálnosti témat či odbornosti, začali někteří radní lživě tvrdit, že tím porušujeme kodex. Kdo se proti tomu postavil? Byl zrušen pořad 168 hodin. Bývalý ředitel televize Jan Souček veřejně popsal, že to navrhli Petr Mrzena se šéfredaktorem zpravodajství Michalem Kubalem. Nejsledovanější kritický pořad nikdy ničím podobným nenahradili, místo toho se začala dělat tzv. pozitivní publicistika typu Galerie Selfie. 

Proč to Mrzena s Kubalem podle vás dělají?

Myslím, že Petra Mrzenu vede jeho neutuchající ambice stát se generálním ředitelem. Když mu to nevyšlo v předchozí volbě, snaží se připravit si půdu pro volbu další a ví, že o tom rozhodnou radní napojení na politiky. Michal Kubal kumuluje funkce, kdy je moderátor a zároveň nejvyšší manažer určující osud kolegyň a kolegů. Může se bát, že kdyby proti pořadům jako 168 hodin nepostupoval, nemohl by tohle vše zastávat. Výsledkem takového přístupu je, že z televize sami odcházejí špičkoví političtí a ekonomičtí novináři. 

Kromě politických tlaků se spekuluje také o vlivu miliardáře Pavla Tykače na zpravodajství. Vnímáte ho?

Ten vliv nepochybně existuje, ukazují to fakta. Seznam Zprávy píší, že významný člen rady, bývalý předseda Pavel Matocha, jel s Tykačem na dovolenou, do toho je odejit publicista z pořadu Nedej se!, který natáčel o Tykačově podnikání. Další média jako Mediář nebo Deník N informují o navyšování odměny ze strany televize pro Martina Mrnku, jenž jako píárista psal články pravé ruce Tykače Janu Dienstlovi a propagoval jeho vinařství. Působí to prazvláštně a je potřeba zpozornět. 

Otázky s Okamurou

Se svými šéfy jste delší dobu ve sporu kvůli svému rozhodnutí nezvat do Otázek předsedu SPD Tomia Okamuru. Vysvětlujete to tím, že Okamura už před lety začal posílat Radě ČT vzkazy, aby si účast v pořadu vymohl, a vy mu nechcete ustupovat. Je to opravdu dostatečný důvod?

Není pravda, že by nebyl zván vůbec. Tomia Okamuru jsem měl v roce 2017 v předvolební debatě, tehdy si stěžoval, že jsem mu kladl kritické otázky a nebylo to objektivní. Pak jsme ho v roce 2018 zvali do Otázek, odmítl. Po roce 2020 zprvu začal útočit na Otázky, že v nich není přítomen tak, jak by si představoval. A jeho požadavek začal tlačit radní Luboš Xaver Veselý, přičemž server Hlídací pes prokázal, že Xaverova televize poskytovala SPD před volbami placená školení.

Okamura zkouší, kam až může zajít. Je ale jeho lobbing za vlastní účast skutečně dostatečným důvodem ho do pořadu už nepozvat? Nebyli jste v tomto ohledu s vaší dramaturgyní Hanou Andělovou trochu přecitlivělí?

Pokud je přecitlivělostí to, že Rada ČT ohledně pozvání Okamury úkoluje generálního ředitele a ten na tohle úkolování naskakuje, pak se za tuto přecitlivělost nestydím.

Ředitel nebo vedení zpravodajství vám může říkat cokoli, ale ve finále o složení hostů rozhodujete vy a vaše dramaturgyně. Proč to nepojmete po svém a Okamuru nepozvete třeba jednou dvakrát za rok?

Protože to nebude stačit, bude chtít víc a víc. A pak už jen řeknou, pošlete nám seznam pořadů, my jako na Booking.com vyplníme, kam a na jak dlouho chceme jako politici přijít a kdo konkrétně. Musím cítit podporu média, v němž pracuji. A nejde jen o Okamuru. Když jsme teď v Otázkách chtěli ministra obrany Zůnu nebo jeho náměstka, z SPD nám místo nich nutili poslance Jindřicha Rajchla. Odmítli jsme to, Rajchl začal osobně útočit, že musím poslechnout, a televize se proti tomu ohradila až po mé reakci na sociálních sítích. Předtím vedení mlčelo. 

Je váš postup obhajitelný i ve chvíli, když už Okamura není šéf opoziční extremistické strany, ale součást vládní koalice a předseda sněmovny?

Myslím, že ano. Předchozí předsedové Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, Lubomír Zaorálek, Radek Vondráček, Markéta Pekarová Adamová – nikdo si nedovoloval určovat, jak často má být v jakém diskusním pořadu. V Otázkách opakovaně vystupují politici SPD, Tomio Okamura je dostatečně přítomen ve zpravodajství. V roce 2021 se po zásahu Rady ČT v průběhu jednoho měsíce objevil ve zpravodajských a publicistických pořadech jednačtyřicetkrát. To ukazuje, jak úspěšná je jeho strategie stěžovat si a někam se tím protlačit. 

Vytýkali vám nebo vaší dramaturgyni v minulosti ředitel zpravodajství Petr Mrzena nebo šéfredaktor Michal Kubal, že Okamuru nezvete?

Když Michal Kubal v roce 2023 nastoupil do pozice šéfredaktora, přišel poprvé a naposledy na poradu Otázek a podobnou debatu jsme spolu vedli. Řekl, že to je od nás neprofesionální. My jsme mu s dramaturgyní Hankou Andělovou vysvětlovali své argumenty. Podruhé to znovu otevřeli až letos v lednu. Když vedoucí dramaturgyně Otázek Hanka Andělová neustoupila, Petr Mrzena ji po patnácti letech odvolal. 

Kdo vám o jejím konci řekl?

Ona sama a pak také Martina Riebauerová, zástupkyně šéfredaktora Kubala. Potvrdila, že důvodem byla absence Okamury v Otázkách. Šlo o rozhodnutí Petra Mrzeny a Michala Kubala, které ona prý akceptuje, protože je pro ni neobhajitelné, když předseda Poslanecké sněmovny není přítomen v jednom z diskusních pořadů. Následně dramaturgii Otázek přebrala ona sama.

Nařídila vám Okamuru pozvat?

Ano. Udělala to v pondělí 23. února. Vysvětlila to tím, že Okamura bude relevantním hostem, protože 5. března se bude rozhodovat o jeho vydání k trestnímu stíhání. A proto by měl být Okamura 8. března hostem Otázek. 

Jak se zachováte? Odmítnete pořad moderovat?

Kdybych to udělal, potvrdil bych lživý argument Okamury i radního Xavera Veselého, který po nich opakuje i šéfredaktor Kubal, že mám k Okamurovi osobní nevraživost, což tak není. Proto když se mě Martina zeptala, zda využiji výhradu svědomí a nebudu moderovat diskusi s Okamurou, tak jsem řekl, že nevyužiji. 

Nepadá tím pod stůl vše, co jste dosud hájil? Neprolamujete tím Okamurovi dveře do televize? 

Nepadá, protože ani vy, ani já nevíme, jak vysílání 8. března bude vypadat. Nepochybně to bude má nejzajímavější diskuse. 

Předpokládám, že se budete bavit o jeho rasistickém billboardu, za nějž je stíhán. Co budete dělat, když debatu převede do roviny osobních výčitek? Po pár minutách ji vypnete?

Předpokládám, že bude v režii nová vedoucí dramaturgyně, která za to převzala zodpovědnost. Budeme ve spojení, měla by říct, jestli mám Tomia Okamuru poslat domů, protože nevyužívá prostor k diskusi a neodpovídá na otázky moderátora. 

Budou tohle vaše poslední Otázky? 

Nevím. Zatím jsme s dramaturgyní neprobírali detailněji okruhy debaty, jen složení hostů. Chtěla k Okamurovi pozvat premiéra a předsedu Senátu, ale protože Andrej Babiš do debat nechodí, navrhl jsem jiný formát. Pozván je současný a bývalý předseda Poslanecké sněmovny. 

Televize vás v podstatě donutila porušit vaše pravidlo. Uvažujete, že byste po Otázkách s Okamurou skončil? Co je pro vás hranice, za kterou byste nešel?

Tohle mi ještě prosím opravdu nechte, abych se o tom pobavil i s Martinou Riebauerovou. Zatím jsem si takovou hranici nestanovil.

Odpoledne jdu ke včelám

Váš diskusní pořad moderujete už jednadvacet let. Nevadí vám, že nemáte nikdy volnou neděli? Nebyl by pro vás konec pořadu i svého druhu úleva? 

Mám zase volné pondělí a některé jiné dny, svou neděli si zkrátka vybírám jindy. Když tomu uzpůsobíte svůj rytmus, ničemu to nevadí. Ostatně mám nabídky dělat diskusní pořad i jinde, ale chtějí po mně, aby šlo znovu o nedělní formát. Takže volný víkend asi nikdy mít nebudu. 

Co děláte v neděli odpoledne? Jak si čistíte hlavu od politiky a diskusního stresu?

Odjedu na chalupu, kterou mám blízko za Prahou, a jdu ke včelám.

V čem se za ty roky změnil přístup politiků k debatám? 

Čím dál víc mě baví pozorovat, jak se politika proměňuje. Vidím, jak se posouvají hranice, co vše je dnes možné říci, jaká míra neukázněnosti v debatě je. A vidím, jak politici, kteří se dostali k moci, lavírují. Nedávno třeba nový ministr životního prostředí Igor Červený. Když měl jednoznačně odpovědět, co si myslí o základním vědeckém konsenzu o vlivu antropogenních emisí na změnu klimatu, nechtěl potopit svou partaj, která to odmítá, a na druhé straně nechtěl být za úplného hlupáka. V některých ohledech politika ztratila intelektuální náboj. Když před vámi seděli Otakar Motejl, Petr Pithart, Václav Havel nebo Pavel Rychetský, měl jste proti sobě partnery, kterým bylo těžké v rozhovoru intelektuálně oponovat. Nechci se nad nikoho povyšovat, ale dnes prostě vidíte, s jakým málem si jejich nástupci vystačí. 

Pokud vám pořad vydrží do penze, kdo by měl být váš nástupce, abyste se na něj rád díval?

Myslím si, že Otázky mi do penze opravdu nevydrží. Zajímavým moderátorem je pro mě třeba Michael Rozsypal, je škoda, že ho Česká televize nedraftovala. Líbí se mi také, jak dobře se umějí ptát mladé novinářky, jako jsou Kristýna Jelínková nebo Zdislava Pokorná. Jsou v dobrém slova smyslu drzé a kritické, to k dobré novinařině patří. Taková by měla být i silná veřejnoprávní média.